#795 POTKAT ČECHA V CIZINĚ
Posted: Červen 2nd, 2014 | Author: Attila, Bič Boží | Filed under: Attila Bič Boží | 37 Comments »Když jsem v jednadvaceti vyrazil na Erasmus do Finska, nepřidělili mi kolej, ale pokoj v domě, kde bydleli další čtyři zahraniční studenti. „Where are you from?“ zeptal se mě po úvodních zdvořilých frázích ten, co byl jediný doma, když jsem tam poprvé dorazil. „Prague, Czech Republic,“ řekl jsem já. „No tož to budeme mluvit po česky, ne?“ odvětil on. V první chvíli jsem se zaradoval, maje pocit, že soužití s krajanem se v případě nějakých komplikacích tak daleko od domova jistě vyplatí. Radost tato však neměla míti dlouhého trvání.
Velmi brzy se ukázalo, že dotyčný komplikace neřeší, spíše vytváří. Zatímco ostatní obyvatelé našeho domu pochopili smysl programu Erasmus správně a věnovali se v jeho rámci především poznávání odlišných kultur v rámci hlubokomyslných nočních debat podpořených konzumací místního piva Karhu a Lapin Kulta, případně zběsilému ježdění špatnými automobily po zamrzlém Botnickém zálivu, chachar z vedlejšího pokoje se tři měsíce našeho spolubydlení primárně věnoval otravnému kérování nad sebemenším problémem. To se navíc vzácně snoubilo s jeho naprostou neschopností případné problémy řešit. „Já tady nejsem od toho, abych někam chodil,“ vysvětlil nám s logikou sobě vlastní, když jsme se všichni vrátili z výletu do Rovaniemi a on s rampouchem na nose ve dveřích žaloval, že už dva dny nejde topení a my nemohli pochopit, proč to nezašel ohlásit na univerzitu.
Nemůžu si pomoct: tohle je prototypem chování Čechů, který v zahraničí potkám. Strávil jsem nedávno skoro měsíc v Indonésii, občas i na místech pro turisty ne úplně obvyklejch a takřka na všech nějaký krajany potkal, takže spíš než muzikant bych řekl, že co Čech, to Hanzelka nebo Zikmund. Ovšem nasranej Hanzelka a nespokojenej Zikmund. Když si vzpomenu na témata, který jsem slyšel od lidí s kopretinou na kalhotách, daj se shrnout poměrně jednoduše:
1) Je moc horko/zima a nikdo je na to předem neupozornil.
2) Ve vedlejší vesnici měli láhev vody o 1000 rupií levnější/dražší, takže děsně prodělali.
3) Ty nudle jsou moc/málo mastný/pálivý a místní kelner není schopnej pochopit slovo „sůl“, ani když se řekne hodně pomalu a hodně nahlas.
4) Je moc pod mrakem, takže aktuální panorámata naprosto neodpovídej těm, co jsou v bedekrech.
Nevim, jak to máte vy, ale já na češtinu v zahraničí rozhodně neodpovídám nadšenýma očima navrch hlavy a halasným volání: „My také Slované, Češi!“ Právě naopak: můj relativně světlý vlas a světlý vous mi dává možnost i v případě, že mě někdo zaslechne pronést nějaké české slovo, tvrdošíjně opakovat, že se přeslechl a já jsem Fin jako poleno. V případě velké nedůvěry jsem schopen na dotěrného Čecha dokonce i nějakou dobu plynně finsky hovořit. Na to, že moje finština pochází z prvních tří lekcí učebnice, takže jen dokola opakuju sousloví „to ale opravdu krásně svítí slunce“, „moje maminka o mně říká, že jsem chytrý chlapec“ a „jaké je dnes počasí v sauně?“, naštěstí dosud žádný krajan nepřišel.
Follow