Nemám nic proti existenci doporučenejch dopisů jako takovejch. Jenom bych byl rád, kdyby mi je nikdo neposílal. Letos jsem jich už dostal asi pět a přemítám, jestli nějakej z nich byl natolik důležitej, že by nešel poslat normálně. Nebyl. A loni to bylo myslim zrovna tak.
Někdy před pěti lety mě přestalo bavit neustálý přemazávání empétrojek v gigovym flash přehrávači a já se rozhodl pořídit si něco onačejšího, nějakej bazmek, kterýho by se vešla celá moje hudební sbírka. Po prostudování nabídky internetových obchodů jsem naznal, že takový požadavek je nereálný, ale nejblíž že mu je stošedesátigigovej iPod. Tím začla moje pětiletá anabáze s programem jménem iTunes.
Když jsem jel před půl rokem do Ostravy, vzal jsem to tam i zpátky Pendolinem. Minulý víkend jsem využil pro změnu černožlutého Leo Expressu a musim říct, že i tahle souprava nabízí způsob cestování akceptovatelnej ve třetím tisíciletí. Byť to teda nebylo bezchybný: pikolík sice ochotně přijímal objednávky, ale než mi donesl kafe, už jsem měl chuť na pivo; ovšem bylo mi jasný, že pokud bych změnil objednávku na pivo, trvalo by mu to tak dlouho, že bych dosal zpátky chuť na to kafe, tak jsem to nehrotil. Ale celkovej dojem rozhodně pozitivní.
Milí nekuřáci. Nechci se dneska bavit o tom, jestli kouření v hospodách jó, nebo né, na to nemám nervy. Ale chtěl bych vás upozornit, abyste se nám kuřákům zkusili alespoň v jedný záležitosti nesrat do života. Když se někde kouří, většinou je na stole taková kulatá věc, teda může bejt i hranatá a vlastně co se týče tvaru, tak se fantazii meze nekladou, ta věc bejvá keramická, někdy plastová, někdy kovová, bezpochyby může bejt vyrobená i z mnoha jinejch materiálů. No a do týhle věci se klepe popel z cigaret a dávaj se do ní dokouřený cigára. To je vše, tádydádydádydá, rozumíte?
V pátek jsme byli v Ostravě a cestou zpět mi Achjo Bitch vyprávěla o Slovincích a Slovinsku, jakej je to šťastnej národ a krásná země. „Maj hory i moře,“ shrnula to pregnatně a já si bolestně omluvil, že v tomhle ohledu je Česká republika dost méněcenná. Krkonoše s přivřením obou očí lze považovat za hory, jen by to teda nikdo neměl říkat Slovákům, protože by se nám smáli, ale Mácháč si s mořem nespletete ani s bílou holí.
© Copyright 2013 | 1000 věcí, co mě serou | All Rights Reserved