#985 SDÍLENÍ FOTEK MRTVOL NA FACEBOOKU

V souvislosti s facebookovejma debatama o uprchlících, který v naprostý většině působí, jako kdyby si povídali hluchej s blbym, jsem si uvědomil smutnou skutečnost. Ó jé, jak ten Facebook bejval krásný místo, když většina statusů zněla plus mínus “právě jsem se svym miláškem snědla obídek a teď si půjdeme do postýlky zaprcat do zadečku”. A my bloudi si toho nevážili.

Novýho levelu pičusovitosti dosáhlo aktuální sdílení mrtvol malejch dětí. Ty vole, nemám slov. Jako jasně, na internetu bylo vždycky všechno, od 2 girls 1 cup po fotky mrtvejch dětí, takže když někdo cítil nutkavou potřebu nějaký mrtvý dítě spatřit, nemohl neuspět. Ale rvát to na sociální sítě? Proč? To má jako někomu sdělit „jen se podívejte, vy hajzlové, krev toho nevinnýho děcka je i na vašich rukách“? Maloměšťácký fašouni po spatření fotky prohlédnou a začnou houfně vstupovat do neziskovek na pomoc uprchlíkům?

Ty vole. Posledních pár let mi dochází, že kromě depresí mám asi taky nějakou slabší poruchu autistickýho spektra. Oproti většinový populaci mám trochu posunutý hranice vkusnýho humoru, jsem někdy zbytečně necitlivej. Dá se s tim žít, trocha schizoidie nikoho nezabije.

Ale absolutně nechápu, jako duševní poruchou oplývaj lidi, co maj potřebu takovýhle fotky posílat dál. Chápu, že ty fotky publikujou média, byť já osobně bych se bez nich v klidu odešel. To,  že svět neni stoprocentně laskavý a milý místo mi jaksi došlo už dřív i bez tý fotky. Ale pokud máte pocit, že sdílením čehokoliv na Facebooku konáte dobro, tak se totálně mejlíte, a v případě fotek mrtvejch dětí to platí obzvlášť.

Follow

V souvislosti s facebookovejma debatama o uprchlících, který v naprostý většině působí, jako kdyby si povídali hluchej s blbym, jsem si uvědomil smutnou skutečnost. Ó jé, jak ten Facebook bejval...