Tenhlehejt pro vás napsal miluu.
Tyhle slepice mě dokážou vytočit tak, že chvílema vidim rudě a nemám daleko k tomu, abych zapomněl na svoje dobrý vychování. Nechci působit nějak sexisticky, ale prostě osoby mužského pohlaví tohle nedělaj. Přesto se předem omlouvám za poněkud jednostranný pohled.
Tenhle hejt pro vás napsal Mateej.
Tak teda jo.
ABB a AB na mě vyrukovali s tím, že na ně mám napsat hejt jako nakladatel nebo redaktor na autory. Zdráhal sem se. Ne že bych neměl tisíc chutí napsat hejt o tom, co mě z pozice nakladatele nebo redaktora sere na autorech, střádaj se ve mě už hezkejch pár let. Ale taky tu byla spousta důvodů, proč se mi do toho nechtělo. Ono něco jinýho je napsat hejt o anonymním řidiči nočního autobusu, co na mě nepočkal, o megakorporaci a stádu jejích stupidních zaměstnanců nebo o třeba o tom, že neděle sou strašný. Od nich se dočkáte nanejvýš popuzenýho komentáře na blogu (a třeba taková neděle se nezmůže ani na to). Ale něco jinýho je nasrat svým hejtem lidi, se kterejma se osobně znáte, vídáte, spolupracujete a asi ještě nějakej ten čásek spolupracovat budete. Navíc jsem tak trochu cejtil, že by tihle dva slízli hořkou smetanu nastřádaný zášti, kterou ve mě zanechala spolupráce se spoustou jinejch autorů. Ale pak sem si řek – je to výzva, nejsem sice zrovna spisovatel ani publicista, ale svým způsobem mě moje nebo cizí psaní živí, takže bych se s tím měl nějak popasovat.
Tenhle hejt pro vás napsal Anjel.
Nikdy bych si nepomyslel, že budu mít svůj vlastní hate. Hateři mi totiž většinou dost lezou krkem. Spousta věcí mi přijde dostatečně v prdeli sama o sobě. A na to, abych četl, jak ji ještě někdo vtipně a sofistikovaně rozebírá, na to většinou fakt nemám žaludek ani čas. Jenže pak narazím na věc, která mi leze krkem dlouhodobě. Po nějaký době začnu sůj rozlad hustit do všech známých, zahlcovat jím svůj vlastní blog, až mě to samotnýho rozčiluje. Taková vypruzená nekonečná smyčka. No a v tu chvíli si říkám, když už je tady takový pěkný haterský koutek, proč ho nevyužít a definitivně to ze sebe nedostat. Tolik k mému hostování, vzhůru k hatu.
Tenhle hejt pro vás napsal Destroyer.
Proč? Omezím se na výčet: Falešnej Lennon, one hit wonder (bříza!), trapná kytara, panbíčkářskej kytičkovej hlas, emigrace v Holandsku. Ale vážně: Tenhle pseudointelektuální písničkář u mě totálně prohrál po letech mýho nezájmu o jeho osobu, když si pohonil svý zvadlý (možná i plesnivý) ego písní Udavač z Těšína. Vyřídil si tam „účty“ s mnohem talentovanějším, úspěšnějším a oblíbenějším písničkářem Nohavicou ve chvíli, kdy vyšlo oficiálně najevo to, co si už cvrlikali vrabci na střeše: Že byl Nohavica práskač.
Hutka přispěchal s denunciační odrhovačkou na úrovni propagandistickejch častušek. Ta píseň nevybočuje z Hutkovy tvorby: Je nudná, hudebně neinvenční, text je dementní rýmovačka a její téma vzhledem k času zveřejnění zbytečný jako Hutka sám. A především, přestože v ní Hutka zpívá o Jarkovi, hraje jen sám na sebe. On totiž neuklouzl. To je jednoznačná message. Budiž mu to zapomenuto a odpuštěno. Budiž zapomenut celej Hutka.
To ale takhle ke konci roku otevřete Reflex, kde známý osobnosti mají říct svoje oblíbený židovský anekdoty a narazíte na pana Spravedlivýho. Nepochopil zřejmě rozdíl mezi židovskou anekdotou a anekdotou o židech a tak připojil jednu nacistickou a jednu komunistickou. Obě cituji. Ta první zní: „Žid horníkem.“ To je celý. A je prý z padesátých let a Hutka ji pochopil až v dospělosti. Vzhledem k počtu Židů v Jáchymovskejch dolech mi to zas tak vtipný ani trefný nepřijde. A ke vtipu to má obecně docela daleko. V té druhé se Hutka rozchechtal nad poněkud hrubším zrnem: „Co je absolutní rehabilitace? Když se z mýdla zase zpátky dělají Židi.“ Vážně k popukání.
Možná mě někdo nařkne z cenzury, ale myslim, že Jarda by měl asi radši držet do budoucna zobák. Co z něj ale potom bude dělat písničkáře, to teda nevim.
© Copyright 2013 | 1000 věcí, co mě serou | All Rights Reserved