Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #993 NEČEKANÁ NÁVŠTĚVA

#993 NEČEKANÁ NÁVŠTĚVA

Posted: Září 22nd, 2015 | Author: | Filed under: Křeslo pro hosta | 31 komentářů »

Nečekaná návštěva nebo nečekané setkání můžou být vlastně fajn a mám je ráda. Třeba když se u mě sešli neplánovaně všichni synové, protože byly zrovna volby, šli jsme společně volit do mateřské školky U Krtečka (starší generace to ještě pamatuje, „jednotně k volbám“) a pak to protáhli do dlouhého sobotního brunche.

Problém tkví v tom, že pokud je ta návštěva opravdu nečekaná, tak se na ní nemůžu připravit. Tou přípravou rozuměj uklidit. Přestože jsem poměrně vzdělaná, pracovitá a schopná žena, mluvím plynule jedním světovým jazykem a lámaně dalšími dvěma, řídím dobře auto a několik desítek podřízených, naprosto selhávám v něčem tak jednoduchém, jako mít doma alespoň tak uklizeno, aby k nám mohl někdo nečekaně přijít na návštěvu.

Dokud doma bydleli synové, dalo se to svádět na to, že se třemi malými dětmi prostě nelze doma udržet pořádek a koš s nevyžehleným prádlem zkrátka patří do koloritu domácnosti pracující samoživitelky. Ale teď, když bydlím doma sama, je jasné, že ten talíř od snídaně, neustlaná postel, spodní prádlo na pračce i rozložené žehlicí prkno v předsíni asi budou moje. Že ty prázdné lahve od piva na dřezu nenechal Prokop a zablácené pohorky na balkoně nejsou Šimonovy.

Ano, jsem poměrně vzdělaná, pracovitá, atakdále … ale mám doma bordel, zatímco všechny ženský, co znám, mají doma naklizeno, postel pečlivě ustlanou, sotva z ní vyskočí, nikde ani smítko a když u nich zazvoníte v neděli v půl sedmé ráno, vstanou usměvavé z gauče, odloží na konferenční stolek rozečtenou knihu, která jediná v tu chvíli není na svém přesně vymezeném místě, a uvítají vás kávou a čerstvě upečenou bublaninou. V bytě lehce voní Pronto, muškáty na balkoně mají čerstvě zvlažené bohaté květy, pračka s myčkou si předou dvojhlasem a z puštěného rádia zní taneční hudba… tak proč to proboha taky nezvládám?

A proč se nemůžu zbavit utkvělé představy, že právě tohle je důležité a zarputile před svou snachou (a oběma budoucími snachami) předstírám, že to, jak to doma vypadá, když přijdou na předem ohlášenou návštěvu je normální, přestože jsem si musela nařídit budíka, abych stihla vyluxovat, umýt důkladně koupelnu i záchod Savem, objet nábytek Prontem, vyluxovat žaluzie, umýt lustry a bordel, který se nepovede uklidit, alespoň někam narvala, aby nebyl vidět?

A pak jdu s lehkým úsměvem na rtech otevřít, na konferenční stolek odložím rozečtenou knihu, která jediná v tu chvíli není na svém přesně vymezeném místě, a uvítám je kávou a čerstvě upečenou bublaninou, kterou jsem do dvou do rána matlala…

Achjo, promiň, už to víckrát neudělám!

(tento hejt pro vás napsala tchýně od Achjo Bitch)

«
»