#121 NEZAJISTITELNÝ DVEŘE NA HAJZL
Posted: Květen 20th, 2011 | Author: Attila, Bič Boží | Filed under: Attila Bič Boží | 22 Comments »Tak jo, dneska tady máme premiéru takovýho hejtu na druhou, protože o tom, co mě sere při sraní, jsem tady ještě nepsal. Nikdy mi nečinilo problém močit před cizíma chlapama, ale na sraní mám přece jenom rád svý soukromíčko; tudíž mě nevýslovně serou všechny ty podniky, kde si člověk zaleze do kabinky a marně pohledem pátrá po zámku s klíčem, háčku s očkem nebo nějakym superhypermoderním zařízení se dvěma silnejma elektromagnetama, to pokud je zrovna v Japonsku.
Samozřejmě když člověk na tahle místa zavítá, většinou je záležitost naprosto nedokladná, takže neni zbytí a je třeba zasednout a postarat se svépomocí o to, aby se činnost udála beze svědků, protože případnej oční kontakt s chlapem, co vám nic zlýho netuše vrazí do kabinky, je dost nepříjemnym zážitkem pro voba zúčastněný.
Jsou místa, kde si našinec poradí samozřejmě snadno i bez nějakejch mcgyverovskejch vychytávek. Otvírají-li se dveře směrem do kabinky, kupříkladu. Mají-li kliku a jdou zaklapnout. Mají-li kliku a nejdou zaklapnout. Jindy je nutné zapojit nikoliv sílu, ale mozek; pokud je na záchodě ticho a prázdno, stačí poslouchat, zda neklapnou dveře, a v takovém případě nenuceně zakašlat. Ale stejně je to vždycky vopruz, větší, nebo menší. Tuhle jsem byl v Klubu Szimpla v Budapešti, kde to kurva hodně žije a na hajzlech maj dveře bez kliky otvírající se ven. Libová záležitost.
Jako jo, v podstatě chápu tohle opatření v podnicích, kde je větší než malá pravděpodobnost výskytu nějaký smahy s buchnou plnou omítky. Vyrážet zamčený dveře se nikomu nechce a voživovat trosku už vůbec. Ale proč na to narážim i v normálních hospodách, kde je pravděpodobnost předávkování někoho na hajzlech asi tak stejná, jako že tam přijdou z michelinskýho průvodce hodnotit guláš?!?
Tak na nejhorším hajzlu ve Skotsku petlice si taky nebyla.