#992 KDYŽ SI MOJI KAMARÁDI MEZI SEBOU NEROZUMĚJ

Posted: Září 21st, 2015 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 13 Comments »

Každej jsme nějakej a každej máme nějaký kamarády. Ale ty jsou, stejně jako my, nějaký na 1000 způsobů. A jakkoliv je propojování kamarádů obecně vzato fajn, tak jsou halt i případy, kdy to sakra nelícuje. Je to jako když kombinujete hodně různé ingredience, třeba ovoce s masem. Někdy je to výtečná šunka s melounem, často jde spíš o kuřecí s broskví.

Máte svoje kamarádky ze starý školy, se kterejma spíš budete řešit věci, který jste řešili v patnácti a kterejm jiný lidi těžko porozuměj. Pak máte kamarády z bejvalý práce, který jsou sice možná někde vespod milí gentlemani, ale na první, druhý a často i na třetí pohled (zvlášť pokud je vidíte prvně v životě) působěj spíše jako machistická verbež. Pak tu jsou kluci a holky, se kterýma se znáte jen proto, že se spolu kamarádili vaši rodiče, když jste byli malí a vaše kamarádství je tedy spíš shodou okolností, náhody a lpění na minulosti a v dospělosti byste si sami k sobě našli cestu jen… ale koho balamutim, sami od sebe byste se prostě nikde jinde nepotkali.

Vy máte všechny svý lidi samosebou rádi a rozumíte si s nima. Ale jak to vyřešit, když sedíte na pivu s kámošem z Marsu a najednou si k vám chce přisednout někdo z Venuše (a tím nutně nemám na mysli pohlaví)? Když holka, se kterou jste stavěly bábovky zrovna dostala novou práci jako recepční v kancelářské budově, když v tom si chce přisednout alkoholik Miloš, se kterým chodíte do nádražky a se kterým je sice sranda, ale na někoho, kdo nikdy nevypil víc než skleničku vína, musí působit jako pračlověk?

Jasně, někdy to hodně překvapivě a dokonale vyjde, ale co si budem povídat, mnohem častěji jsou to spíš nekonečný chvíle trapasů, rozpaků, nedorozumění a ticha a to jak při takových setkáních, tak pak ještě při každém dalším setkání s danými lidmi, protože se vás ptají, co to jako bylo za člověka a vy na to nemáte co říct, protože není ve vaší moci zařídit, aby si všichni se všema rozuměli a docenili svý jedinečný charaktery, přednosti i chyby. Ale buďte si nevychovaní a odmítněte nechat si někoho přisednout, ha?!

Já a moje kamarádka JVNK tomu říkáme křížení vesmírů. JVNK je asi jedinej člověk, se kterým jsme si to kdysi řekly naplno a je to tak zároveň jedinej člověk, se kterym si můžu čestně říct “teď nechoď, budou se křížit vesmíry”, aniž by z toho byl hned oheň na střeše. Prosím, nebojme se o křížení vesmírů mluvit nahlas. Je to lepší, než aby kdokoliv prožíval večer jako třetí kolo u kola, popř. jako člověk, který se kamarádí s nějak moc divnejma lidma.

 frabz-GETTING-ALONG-Its-not-that-hard-people-5b6648MEH.

«
»

Mohlo by vás také srát:

#53 KONKURENCE U JUKEBOXU
#57 TEENAGEŘI V KINĚ
#344 KDYŽ SE LIDI PŘETLAČUJOU O PENÍZE


  • HelmuvZblebt

    S tím souvisí i „stavění se na něčí stranu“, výběr koho pozvat na důležitou událost/kalbu/dovolenou/svatbu/pohřeb, kam jít s A aby nepotkal B, vesmírů je mnoho

    • Miroslav Palouček

      nadruhou stranu, když se to poskládá moc dobře…. ani se nikdo neserve. A to by byla škoda. :-)

    • Byl jsem tu. Fantomas

      Mě už vyvažování těhlech různic přestalo bavit a mdám na to…
      Ne, nezvu už lidi podle diplomatické logistiky. Prostě jedu spontánně.

      Ale na mě se pořád lepěj ptáci, který mě furt chtěj upravovat a štelovat tak tak, aby mě mohli seznámit s nějakejma svejma (kreténama) kamarádama…

      Kdysi si jeden vocas, co si řikal můj kamarád, postěžoval, že jeho kamarádi řikaj, ať mě nevodí, že jsem dement…
      No tak jsem ho po čase poslal do péle, kam takový matláci patřej…

      Lhostejno, jestli tím dementem jsem anebo ne, ale kamarádit se mnou můžou jen osobnosti, ne lidi, který sebou nechaj vorat a přizpůsobujou se mainstreamu ve jménu tzv. míru…

      PS Vranka k vrance sedá, křivák křiváka si hledá.
      Jsem pro mír, ale ne za cenu popření osobností.
      Kdo na to nemá, ať si někam zaleze, elitářství a partičkaření, tihle lidé co spolu mluví, ne, to už mě asi dekádu naprosto nezajímá!

  • Jirka Sedlacek

    No, tak tentokrát se mi vesmír s autorkou nezkřížil. Ale problém chápu a vnímám, je to těžký -- zvlášť říct to natvrdo a přiznat si to.

  • Enrique

    Mnohem horší je, když si kamarádi víc než se mnou, rozumí mezi sebou. A pak jsem pátý kolo u vozu já.

  • Pavel Adamek

    Tohle je přesně ten důvod, proč jsem před svatbou dělal, nekecám, tři různé rozlučky. Nic velkého a žádné velké žranice/chlastačky, takže se to dalo. Ale bylo mi jasné, že tak nesourodý okruh přátel, co mám, by stejně na jednom místě vytvořil menší poloizolované skupinky „těch, co spolu kamarádí“.

  • Martin Irein

    A ještě k tomu je další level zla ta chvíle, kdy mi někdo řekne: Pokud Ti vadí mí přátelé, pak Ti vadím i já. Opravdu dosud netuším, jakou vadou mozku musí člověk trpět, aby něco takového vypustil.

  • Miroslav Palouček

    Ani nemám pocit, že by si někdo o mě myslel že se znám s divnýma lidma…spíš si kolikrát říkám, že kvůli mě by si mohli o mých kámoších myslet, že se kámoší s divnejma lidma. :-)
    Ale to křížení znám. Ale řekl bych že se tomu už víc než pět šest let celkem solidně vyhýbám. Nekřížím lidi z různých part dohromady. Fakt to bývá většinou akorát trapný.

  • Pobre Miguel

    Jo, tohle je docela dobrý, mám taky občas problémy s tímhle. Zrovna teď si vzpomínám, jak jsem zkřížil dva zcela nekompatibilní světy, kde jedna parta vypadala jak skupinka mimozemšťanů, kteří se ocitili poprvé na této planetě bez nastudování kulturních zvyklostí. Ale jinak to občas bývá zajímavý sociální experiment.

  • Marec Pekárec

    že si ty tábory nerozumí, tomu vcelku rozumím pro změnu já .. co mi ale neskutečně leze krkem, sou následné doplňující otázky -- proč se bavíš s takovýma lidma ? to sou jako tvý kámoši ? ty si s něma rozumíš ? .. do prdele, poslouchám drambejz, sepulturu i vivaldiho, tak proč nemohl mít za kámoše sluníčkáře, co nežerou maso, vykojené mozky, vysokoškolské intouše i norky, co vyžerou 15 piv a teprve chytají žízeň ?!?

    • Byl jsem tu. Fantomas

      Jo, moje řeč. Buďto se chceme, anebo to nemá štýl! Prostě nelez tam, kde tě nechtěj a vobráceně.

  • Marie F

    Ty jo já mám kamarádů fakt hodně z hodně různých okruhů, ale s tímhle jsem nikdy problém neměla. Asi že se kamarádím tak nějak samovolně s lidma, co jsou otevřený a zajímají se o různý věci a různý lidi. Na svatbě jsme měli 150 lidí a nevšimla jsem si, že by se někdo nebavil.

  • MayBPhoenix

    Jo, podobnejch situací jsem už pár zažila, vždycky takový ty nevyšlý pokusy o to vzít nějakýho kamaráda (nebo víc) na sraz lidí z jinýho vesmíru a pak celej večer lítáš jako káča mezi těma dvěma vesmírama ve snaze věnovat oběma dostatečný množství energie a času, a stejně pak jdeš spát totálně vyčerpanej s pocitem, že to byl brutálně nepříjemnej večer a že tomu vůbe nerozumíš, jak se ty lidi můžou tak zoufale nechápat, když ty je chápeš všechny? A proč všichni tví super kámoši ve společnosti cizích lidí najednou totálně ztratěj jiskru, humor, pohodovost, a každej jejich další pokus bejt vtipnej jen vyvolá tvůj vnitřní facepalm a modlitbu, ať už toho proboha nechaj a přestanou tě ztrapňovat…?