#934 ZÁSTRČKY

Posted: Červen 8th, 2015 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 12 Comments »

Elektřina je vynikající vynález, pochvaluju si dennodenně, když si užívám výdobytků, který mi přináší usměrněný pohyb elektronů. Nemá smysl vyjmenovávat všechna ta užitečná zařízení, která člověku dělají ze světa báječné místo k žití a bez elektřiny se ani nehnou, znáte je sami. Jen bych si dovolil upozornit na jeden fakt, který mi až do jistého lednového dne letošní zimy nebyl tak úplně zřejmý: když zapomenete zaplatit elektřinu, nemá moc smysl se utěšovat, že topení máte na plyn, protože i z plynového kotle vede takovej ocásek a vyžaduje připojit.

Dnešní téma se týká zejména ergonomie těchto ocásků. Standardy jsou řekněme dva: ocásek trčící, vhodný zejména pro spotřebiče připojované do rozvodné sítě jen krátkodobě, a ocásek povislý, vhodný zejména pro spotřebiče stojící u zdi, za kterými je samotná zásuvka, aby spotřebič bylo lze připlácnout na zeď co možná nejblíž. Ovšem pokud jsou dvě zásuvky těsně nad sebou, dva ocásky povislý tam prostě nenarvete, protože ten hořejší zakryje spodní díru a vy si tak sice můžete v lednici chladit píváky, ale elektrickej gril už se prostě nerozehřeje, takže naloženou krkovici žvejkáte za syrova.

Jasně, u prodlužek se poslední dobou tenhle problém řeší natočením zásuvek o nějakejch pětačtyřicet stupňů. To je opravdu skvělý a doufám, že člověk, co přišel s timhle patentem, si od tý doby užívá kurvy, chlast a chlebíčky někde na Havaji. Blbý ale je, že některý přístroje maj přímo za zástrčkou trafo, což už je úplnej porod, protože takový trafo může kvůli nápadu vyšinutýho designéra vypadat jako děsně roztomilá pýchavka obrovská, což ovšem znamená, že nad ní, pod ní ani vedle ní už nezapojíte vůbec nic.

Na svůj pracovní stůl jsem si před lety koupil psa s pěti zásuvkama a myslel jsem si, že hejřim, protože primárně potřebuju zapojit jenom počítač, monitor a tiskárnu. Jenže k tomu se přidaly disky, nabíječka na mobil, nabíječka na iPad, občas notebook nebo jiná vymoženost: přeskládávání zástrček tak, aby všechny stroječky měly šťávu, občas připomíná něco mezi Tetrisem a skládáním kapelový aparatury do Škody 120. V pubertě jsem měl pocit, že vim, jakej zásun je v životě lidskym nejkomplikovanější; dneska už si tím nejsem zdaleka tak jistej.

 

«
»