#824 KLIMATIZACE

Jsem poměrně smířenej se stavem světa. Už jsem si zvyknul, že žiju, kde žiju: sice mi furt přijde divný, že se našemu klimatickýmu pásu říká mírnej, když je tady půl roku hnusná kosa, čtvrt roku jakž takž a čtvrt roku vedro jako v prdeli, ale akceptoval jsem to stejně, jako že se Severní Koreji říká lidově demokratická republika.

Někdo si možná libuje v zimě, já teda ze všech výše vyjmenovanejch variant přes všechny nevýhody beru tu poslední. Jasně, člověk se potí, vozy tramvají smrděj jak výběhy v zoo, nosorožci v devítce, žirafy ve dvanáctce, nejhorší je samozřejmě dvaadváca, gorily mixlý s ondatřím pižmem, ale zas má člověk jistotu, že když bude čirou náhodou potřebovat přespat v parku pod keříkem, nebudou ho ráno odlamovat od země pohřebáci. Horko má prostě hlavně pozitiva.

Jako neříkám, že považuju za škodlivý se v létě mírně ochladit. Ale proboha nějak s rozmyslem, ne? Mám pocit, že naprostý většině lidí, když maj přístup k ovládání klimatizace, tak trochu hrábne a dostanou se do módu „mám klimu, tak chladim“. Proboha, proč si někdo, když je venku pětatřicet, nastaví klimatizaci v autě na sedmnáct stupňů?!? „Neboj, tahle je vícezónová,“ dí řidič, když se na místě spolujezdce klepu, až drnčí sklo. Jenže ať si svoji zónu nastavím, jak chci, stejně mám kvůli neustále prostupující klendře zleva pocit, že mám panenky pokrytý lehkou námrazou.

Ještě větším utrpením je pak pro mě návštěva veškerejch letišť. Vyletněnej do slamáku a havajský košile vejdu do sklobetonový haly a najednou mě ofoukne chladnej severák; jako jasně, při pozorování tílek a triček dam a slečen pak člověk snadněji odhadne, která má a která nemá podprsenku, ale když mi po celym těle mravenčí husí kůže a stojí mi všechny chlupy na rukou, je ten estetickej požitek mírně zakalenej. Nemluvě o tom, že američtí vědci bezpochyby už dávno zjistili, že klimatizace je semeniště a líhniště všelijakejch breberek, fujek a jinejch potvor, takže návštěva takovýho letiště většinou logicky vyústí v nachlazení a devětatřicítky horečky. A to si teda nemůžu pomoct, zlatej úpal.

Follow

Jsem poměrně smířenej se stavem světa. Už jsem si zvyknul, že žiju, kde žiju: sice mi furt přijde divný, že se našemu klimatickýmu pásu říká mírnej, když je tady půl...