#825 ROZVIKLANEJ STŮL

Posted: Srpen 22nd, 2014 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 4 Comments »

Život v prvním světě je cesta lemovaná utrpením, permanentním facepalmem, lidma, co se polejvaj studenou vodou, netekoucí teplou vodou, manželama, co vám nenechaj ani kousek tý dobrý čokolády, skrytejma poplatkama naprosto všude anebo třeba právě těma rozviklanejma stolama. Je to maličkost, samozřejmě. Drobná nepříjemnost (jak by řekli v ČT), kterou není tak těžký odstranit – což je ale pro spoustu podniků i tak nad jejich síly.

Rozviklanej stůl je letos asi hodně trendy, jen za poslední tejden jsem podkládala třikrát. To jsem si třeba takhle v tiché kavárně rozečetla napínavou knížku a pak si chtěla položit ruce na stolek, aby to měly blíž ke kafi. A málem jsem dostala zkurvenej infarkt, protože v tu ránu se všechny moje mobily, kávy, sešity, tužky a knížky pohnuly směrem k mýmu klínu. Rychle jsem ty ruce zase sundala a zabránila tak strašlivému neštěstí, ale ten šok byl tak masivní, že mi bylo jak kdybych na sebe ten horkej nápoj fakt převrhla.

Byl to samozřejmě jeden z těch kavárenskejch kulatejch stolů, co má jenom jednu nohu, ale ani tu jednu jedinou nedokáže udržet ve funkčním stadiu dýl než půl roku. Docela trapas, když některý čtyřnohý stoly se kolikrát nezaviklaj za celej život ani jednou… Nikdy taky nevím, jestli si kleknout na zem a snažit se to nějak vypodložit sama a riskovat, že si ušpiním šaty a že celej lokál uvidí víc, než by mi bylo milé anebo bejt za slepici, co si neumí ani podložit stůl, nechat si zavolat obsluhu a stát nad nima se založenýma rukama jak debil. Často tak radši nedělám nic.

Jak už jsem říkala – je to relativně drobnost (i když z toho leknutí by jeden snadno začal koktat), ale právě proto by snad nemusel bejt takovej problém ty notoricky vachrlatý stolky podložit tak nějak… ještě předtím než přijdou do podniku hosti, ne?