#619 ŽE UMŘEL FILIP TOPOL

Psal se srpen roku třiadevadesát a já bloumal Českýma Budějovicema, zapadnul jsem do krámu s muzikou a zjistil, že tam prodávaj vinyly českejch kapel po bůru, no neber to. Koupil jsem jich asi dvacet, některý názvy mi něco říkaly, některý v podstatě nic, líbily se mi jenom samy o sobě, k těm druhejm patřil i Leitmotiv od Psích vojáků, deska v šedivym kartónu s hnědym psem.

A pak jsem ji doma v Praze položil na náš gramec značky Tesla a pustil si stranu A, pak jsem si pustil stranu B, pak znova áčko a zase dvakrát béčko, protože Kilián Nedory byla stvůra, kterou jsem okamžitě miloval, pak jsem si Leitmotiv přehrál na kazetu, abych ho mohl poslouchat i cestou do školy a ze školy. A taky jsem si sehnal další desky a tři roky chodil na gympl v tričku se stejnym obrázkem, jako je na tom Leitmotivu, na koncertech stával v první řadě, Psí vojáky neustále citoval a ještěže jsem se nenaučil na klavír, to bych bejval navíc hrával Topolovy písničky.

Málokoho bych v životě označil za svýho idola, ale Filipa Topola určitě, i když vášnivá gymnaziální láska postupně vyprchávala, jak už se tak vášnivejm gymnaziálním láskám stává, za posledních deset let jsem si Psí vojáky pustil možná dvakrát. Ale „zahraj Žiletky, Filipe“ pořvávám na koncertech dodnes, ať už na pódiu stojí Ille nebo Iggy Pop. (A když ještě hrála Prohrála v kartách, Filip Horáček mi je jednou fakt zahrál.)

Když se dali Psí vojáci loni znova dohromady, říkal jsem si, že na ně musim zajít, protože by to mohlo bejt naposled, o Topolově chatrnym zdraví se toho napsalo až až. Jenže oba letošní koncerty v Akropoli jsem vyzevlil a když mi ve středu večer přišla esemeska od Honzy Slavíčka, kterýho jsem neviděl deset let, ale na gymplu jsme v tý první řadě stávali spolu, že bysme měli zajít na pivo, pochopil jsem, že už mi zbejvá maximálně trochu pokrytecky brečet nad rozlitym čistym vínem.

Lidi jako Filip Topol by prostě neměli umírat, přestože už jsou dávno nesmrtelný.

To tričko už bohužel nemám. RIP FT.

Follow

Psal se srpen roku třiadevadesát a já bloumal Českýma Budějovicema, zapadnul jsem do krámu s muzikou a zjistil, že tam prodávaj vinyly českejch kapel po bůru, no neber to. Koupil...