#618 KAMIKADZE KAMARÁDI

My čekali jaro a zatím přišlo tropické vedro a s ním i letní radovánky! V létě víc než kdy jindy platí, že Žijeme len raz, takže statusy o počasí už pomalu střídaj tweety o záhrádkách, grilovačce a koupání! Je snad něco příjemnějšího než se jet koupat s kamarády za město? Třeba do nějakého lomu, který vám byl doporučen nějakým solidním rádcem v oboru Výlet… Jenže právě ta neznámá voda přitahuje známé firmy z oboru Dobrodružství.

Nic proti takovému tomu letnímu a zábavnému dobrodružství, ostatně historek, ve kterých hrál hlavní roli alkohol nebo mladická nerozvážnost mám na rozdávání, ale tohle je o něčem trochu jiném. Takže když se z úst někoho, jinak vcelku inteligentního a fajn, ozve „jůůů, skvělá skála, si skočim do vody ako pán!“ tak se neznám. DPČ vy jste ještě neslyšeli o tom, že se do neznámé vody po hlavě prostě neskáče? Mám to brát jako selhání rodičů nebo zabedněnost člověka, který přes to, že se k němu jistě už doneslo pár zpráv o (v lepších případech) ochrnutí doneslo? „Ale prosimtě, tady to je hluboký, to poznám!“… AHA. Takže zbytek osazenstva pak musí toho jednoho člověka přesvědčovat ať to fakt nedělá, ať se nechová jako dítě/idiot a ať si napřed zkusí, jestli tam náhodou není voda po kolena. Což někdo pochopí, uzná a někoho to naopak podnítí k tomu stát si za svým právem na skok do vody hlava-nehlava (i s rizikem případné nehlavy).

Já taky jednou skočila do dětského brouzdaliště. Po nohou. Strupy a trapas, ale bylo to omylem (spletla jsem si strany na molu). Ale lidi, co skáčou do vody, kterou neznají, to nedělaj omylem. Ani si nemyslím, že za tím stojí potřeba zvednout si adrenalin. Myslím, že za tím stojí lenost, popřípadě hec skočit si i přesto, že všichni ostatní říkají, že se to dělat nemá a pak se jim vysmát, že jsou nějaký připosraný. O to je to smutnější.

Vybrala jsem si zcela tradiční letní příklad, aby to ladilo s počasím. A taky proto, že to je asi nejčastější případ, se kterým se setkávám. Ale kamikadze kamarádi samozřejmě neznají slitování v jakoukoliv roční dobu. Nerada bych např. opomenula  početný fanclub Joža Ráže, ve kterém se helma nenosí ani na lyžařské svahy („dyť to umim, co blbneš“) ani na motorku („jedu jenom kousek“).

Jenže tohle není známka punku, ani projev nespoutané duše, ale příznak demence.

A tady jedna pro všechny Hurikány.

Follow

My čekali jaro a zatím přišlo tropické vedro a s ním i letní radovánky! V létě víc než kdy jindy platí, že Žijeme len raz, takže statusy o počasí už...