#556 DVOJNÍCI

Posted: Březen 21st, 2013 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 4 Comments »

Asi před rokem mi někdo říkal, že jeho máma všude vidí dvojníky (kteří ale fskutočnosti nikomu podobní nejsou) a že je s tím strašně, ale strašně votravná. Asi bych se tomu tehdá tolik nesmála, kdybych tušila, že mě čeká podobný osud jako zmiňovanou maminku…

Začalo to velmi nenápadně, cca před měsícem. Jednou, max. dvakrát denně jsem na ulici viděla člověka a řekla jsem si “jééé ta vypadá úplně jako moje teta” nebo “tyjo, ten byl teda sakra podobnej tomu kudrnatýmu klukovi, co chodil s mojí spolužačkou z gymplu”. Pak jsem donutila Š. plavat v bazénu za klukem, kterej byl strašně podobnej jinýmu klukovi, co hrál v tomhle videu. Bohužel mu ve výsledku prej vůbec podobnej nebyl a já jsem pocítila, že můj dar vidět fantastické podoby se doma nepotkává s pochopením, natožpak s úctou. Tak jsem se vždy, když jsem viděla přesnou kopii snažila plesknout přes ruku, abych se nahlas nepodělila o další úžasný objev na poli dvojnictví, ale stejně mi to nedá a dál svým pozorovacím talentem obšťastňuji své okolí, které o to ale vůbec nestojí.

Ale mně to taky není příjemný, hergot! Připadám si jak blázen, když v metru sleduju povědomé účesy, pohyby a jiné rysy, které by zkoumaného usvědčily z radikální podoby s někým, koho znám, ale nemůžu si vybavit kdo to je! Víte vy vůbec, jak je bolestivé sledovat někoho hodinu v posilovně, riskovat, že vás na recepci nahlásí jako šmíráka a vy si ne a ne a nemůžete vybavit, koho vám připomíná?!

A když mi pak konečně dojde, komu že to ten člověk byl podobnej, připadám si jak vědec, který konečně objevil lék na rakovinu. A když mi kamarádi tvrdí, že to je blbost, že vypadá jinak, tak si zas připadám jako vědec, který konečně objevil lék na rakovinu, ale všichni mu tvrdí, že to nebude fungovat.

 Tento hejt přiložím k motivačnímu dopisu, který hodlám poslat na http://www.totallylookslike.com

Tam mi nikdo nebude říkat, ať už s tim nevotravuju…

«
»