Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #998 ŽE SE VŠECHNO OKOUKÁ

#998 ŽE SE VŠECHNO OKOUKÁ

Posted: Říjen 2nd, 2015 | Author: | Filed under: Curvekiller | 12 komentářů »

To si takhle píšete 1000 věcí, co mě serou. Z malýho blogu se stane blog větší, a pak ještě větší, najedete si nějaký štýlo, sypete tam určitej typ fórů, point a mudrosloví, který lidi celkem žerou, najedete si trademarky, co se líběj, no a pak tam loupnete šestistej, sedmistej a devítistejpadesátejosmej a… najednou začnete lidi srát: Že je tam jen určitej typ fórů, point a mudrosloví, že máte furt to samý štýlo a že teda ty trademarky jsou klišé jak uhnilá noha.

A jak by taky ne, když tam hrnete v různejch větších či menších obměnách furt to samý a najednou tam máte teda devítistejpadesátejosmej zářez, co z logiky věci bude nejspíš originální a svěží asi jako nová konverzačka Woodyho Allena. Chcete být zase fresh a neotřelí, ale vlastně ani nemůžete… páč jste se okoukali.

Jenže, kryndapána, dyť vono se okouká všechno! Fakt úplně všechno. Okouká se SuperStar, nová autodráha, divnej smích vaší holky, co byl před lety tak úžasnej a najednou je nesnesitelnej, i prosciuttový panini, moderní vagóny metra a design iPhoneu 4, okouká se ty vole i ten Babica. Všechno.

Vzpomínám si, když jsem poprvé viděl vtipkovat Jakuba Koháka. Bavil jsem se. Tenhle týpek mi konvenoval svým vzezřením, vypadal jak vlk z Jen počkej zajíci! a nemlel zbytečný sračky. Byl vtipnej, nebál se lehký nekorektnosti, patřil do ansámblu výtečnýho Okresního přeboru a táhl nahoru třeba Hřebejkovo U mě dobrý. Jenže pak začal být všude, víc a víc se opakoval, čuměl na mě, snad i když jsem votevřel špajzku a hledal buřta, takže když pak začal odevšad hulákat fíííjo, logicky musely přijít i nekonečný alergický reakce a ultimátní pocit, že mě sere.

Vzpomínám si i na to, když jsem poprvé viděl kozy. Bavil jsem se. Konvenovaly mi svým vzezřením, protože vypadaly jak z kvalitního pórku. Byly krásný, nebály se lehkýho dotyku, patřily k tomu nejpříjemnějšímu, co mi lemovalo dospívání. Jenže pak začaly být všude, víc a víc se opakovaly, čuměly na mě, snad i když jsem votevřel špajzku a hledal buřta… teď ale samozřejmě kecám, kozy se mi neokoukaly nikdy a ani neokoukaj, toho bohdá nebude!

No jo, jenže to je výjimka. Možná i jedna jediná, páč jinak se okouká fakt všechno.

Naštěstí ale i na tuhle patálii existuje jeden účinnej lék:

Konec.

«
»