Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #497 BÝT MEZI SVÁTKAMA V PRÁCI

#497 BÝT MEZI SVÁTKAMA V PRÁCI

Posted: Prosinec 27th, 2012 | Author: | Filed under: Curvekiller | No Comments »

Většina z nás si to nechce připustit, ale Vánoce vlastně čítaj jen tři dny volna, plus jeden kocovinou zničenej první leden. To je realita – i když vám to podvědomí nebude chtít schválit. Jsme totiž celej život naučený vnímat Vánoce ideálně jako desetidenní festival zevlingu, kterej slavnostně otevře Štědrej den, s hubou plnou cukroví se člověk profláká napříč svátkama, u bedny prospí i přimknutej víkend a tenhle relax ideálně protáhne až k šílený kocovině prvního rána novýho kalendářního roku.


Ekonomika se přes Vánoce víceméně zastaví – všichni maj plný teřichy, prázdný peněženky a vyškrábnou poslední zbytky dovolený, během kterejch se snaží natolik předzásobit vnitřním klidem, aby z něj vyžili až do začátku letních prázdnin.

Je proto obzvlášť mrzutý, když člověka okolnosti donutěj chodit mezi svátkama do práce a předvést pod bičem zaměstnavatele nějakej výkon. Neříkám, že se nedá přežít pár rutinních hodin v práci, kdy si lidi vzájemně pomluví svetry se sobama, zamachrujou s dárkama (helikoptéra na dálkový ovládání!) a okoštujou domácí vaječňák. Taky nemíním hrotit pláč nad lidma, co musej makat, ať je jakejkoliv den, neb je to prostě jejich povinnost – jo, jsem empatickej, takže mi je líto všech těch doktorů a techniků v jadernejch elektrárnách, co si musí poctivě odkroutit svý hodiny, namísto toho aby sledovali, jak ze stromku nenápadně mizej čokoládový figurky, zatímco rodině nápadně přibývaj kila. Ale kurýrovat a chladit jadernej reaktor se holt musí v každou roční dobu a v každou hodinu.

Blbější to maj prodavačky, řidiči nebo hajzlbáby, páč lidi nějak nemíní ani přes svátky přestat jíst, cestovat a chcát, a tak jim je třeba sloužit. Nejvíc k posrání jsou ale až kancelářský práce, ve zvrhlejch společnostech, kde se tvářej, že se zrovna láme chleba a že je třeba proto sedět u pásu a dřít do krve i v době svatýho pokoje. Přitom chodby v korporátních budovách zejou prázdnotou a nelítostně řvou, že v nich zůstali jen neprůbojný loseři. Nikdo nejde sehnat, nic nejde zařídit, na všechny maily chodí uniformní „out-of-office“ odpověď. Žádná věc se neposune, protože největším pracovním výkonem většiny zainteresovanejch lidí je upload fotek z dopoledního bruslení a popíjení svařáku na Facebook. Člověk proto beztak nic nevyřeší a resty, co nestihl před Vánocema, si s sebou pěkně potupně odtáhne až do novýho roku. I kdyby se nakrásně předřel.

Nejvíc frustrující je vědomí, že když mu z toho navíc jebne a bude si chtít vybít zlost na šéfovi, uvítá ho leda prázdnej kancl – páč kdo z hlavounů by byl takovej vůl, aby si nezařídil dovolenou a místo na Obušku z pytle ven civěl do firemního compu.

«
»