#826 „TY JSI NĚJAK ZHUBNUL“

Vlivem sedavýho zaměstnání, kdy zejména po večerch prázdná stránka v textovym editoru svádí tu k otevření čipsů, jindy ke zpucování Milky Oreo (ta je myslím definitivním důkazem, že Kraft Foods vlastní Ďábel), tu pikantní sýrové pomazánky s česnekem, se mi podařilo na začátku tohoto roku přehabilitovat z docenta na přescenta, což už mi přišlo cufíl. Když mi navíc jeden z kamarádů při cestě do Indonésie začal velmi případně říkat prsatý muž, dospěl jsem k rozhodnutí, že bych s tím měl vážně něco dělat. Události po návratu do Prahy sice samotnou akci odložily o necelý měsíc, přesto se mi podařilo výraznou změnou životosprávy a stravovacích návyků zhubnout natolik, že mě na autorskym čtení Marka Šindelky nepoznal ani náš vydavatel.

Většina lidí, který potkám, cítí potřebu můj vzhled nějak okomentovat. Oceňuju zejména věty typu „tobě to sluší“, „vypadáš dobře“ nebo „vypadáš ještě o trochu líp než obvykle“. Bohužel většina lidí se zmůže jen na obligátní „ty jsi nějak zhubnul“. Jako jo, v první chvíli je to vlastně pozitivní. Ale nezapomínejte, že jsem přecitlivělej jedinec, kterej se živí tim, že se patlá ve slovech, hledá v nich významy, smysly a myšlenky, kontexty a subtexty, takže nakonec moje mysl rozšrotuje tu pozitivní větu v hromádku nejistoty.

Tak jednak mám problém s tim slovesem zhubnout. Jasně, na škále tlustej-hubenej se pohybuju směrem k pravý straně, ale furt jsem daleko vlevo před půlící čárou. Když řeknete Hulkovi v posledním stádiu leukémie, že nějak zhubnul, asi to neni úplně vhodný, ale situaci to docela vystihuje. Když to řeknete Attilovi, jehož BMI se změnilo z „tlustej jako prase“ na „zas tolik si nefandi, furt máš pořádnýho milana“, zní to prostě nějak nepřesně. Zbytečně eufemisticky. „Ty jsi nějak míň tlustej,“ sice neni tak laskavý, ale k pravdě to má podle mě mnohem blíž.

Co je horší, že padesát procent lidí dodá: „No jo, ty máš teď ty stresy.“ To si jako fakt někdo myslí, že jsem přišel už o jeden a půl brady tim, že se někde soužim v koutku? Ty vole, druhej rotoped zprava v naší posilovně už je celej skropenej mym potem, při běhání mi pokousal kotníky už každej letenskej jezevčík, o bělomoučnej výrobek jsem hubu neotřel už dva a půl měsíce a – co je nejhorší – když vidim Milku Oreo, začnu usedavě plakat, což je dost na hovno, protože v naší letenský Bille je teď to malý tyčinkový provedení namrdaný u každý kasy. Jestli si fakt někdo myslí, že recept na zformování postavy se jmenuje trápeníčko, ať si na tom založí nějakou úspěšnou dietu (navrhuju název slzičková) a vydělá jak Jane Fonda na aerobiku, nebo ať nemele nesmysly.

P.S. Oukej. Stejně nikdo nemá na Curvekillera. „Ty jsi zhubnul?“ napsal mi, když jsem mu poslal tenhle hejt ku kontrolet. Zabít, fakt.

Follow

Vlivem sedavýho zaměstnání, kdy zejména po večerch prázdná stránka v textovym editoru svádí tu k otevření čipsů, jindy ke zpucování Milky Oreo (ta je myslím definitivním důkazem, že Kraft Foods...