#705 VYHAZOVÁNÍ JÍDLA

Třídím odpad, skoro vždy chodím nakupovat s plátěnou taškou a šetřím vodou, ale na druhou stranu po experimentech typu menstruační kalíšek jsem na militantní ekologický životní styl (respektive na lidi, co mi ho vnucujou) trochu háklivá. Ale i kdybych už v životě neměla vytřídit ani jeden pytlik od mouky, nikdy se asi úplně nesmířím s vyhazováním jídla.

Přírava lahodné večeře nebo koupě nového hrnce pro mě není ani mrhání časem ani prachama. Nemám teda žádnej foodblog a na mém mobilu ani nefunguje instagram, jen mám zkrátka a dobře ráda vaření, restaurace a debaty o receptech. Není to samozřejmě stejné jako investovat do projektu, který vám bude generovat další zisk. Když už se rozhodnete investovat (sebemenší) částku do surovin či čas do vaření, čekáte zážitek. Pocit, že žijete hezky, že máte co jíst, že něco umíte, že život je fajn, že nejste z mimibazaru, že jste někomu nebo sami sobě udělali radost, no zkrátka takový ty priceless věci, co si za peníze nekoupíte.

A když pak takový zážitek (nebo jeho část) musíte vyhodit, je to srdcervoucí. Nechcete totiž investovat do okurky, kterou zároveň koupí váš manžel, načež jste oba pár dní mimo byt a minimálně jedna z nich přijde vniveč. Nechcete najít v ledničce jogurt a rozhodovat se, jestli je ještě konzumovatelnej anebo je datum spotřeby axiómem. Nechcete myslet na děti z Afriky a bezdomovce, když vyhazujete zbytek polévky, jejíž objem jste předimenzovali, protože vařit pouze pro dva lidi je mnohem těžší než pro desetičlennou domácnost. Nechcete si připadat jako nezodpovědný pako, když najdete na chlebu plíseň…

Dost podobně se, mimochodem, cítím, když dám v restauraci peníze za jídlo tak hnusný, že se to prakticky nedá sežrat. My čekali zážitek, ale zatím přišel usoplenej vrchní s „mlsem starých Aztéků“ (polévka z pytlíku, jeden kousek nachos, eidam). Achjo.

Přijít při investování o miliony peněz je jistě mnohem horší než vyhodit kilo mrkve a půlku mlíka nebo stovku za svíčkovou na hranici poživatelnosti. Ale že bych pak ze sebe a z tohodle světa měla nějak zvlášť dobrej pocit, to se teda říct nedá.

Follow

Třídím odpad, skoro vždy chodím nakupovat s plátěnou taškou a šetřím vodou, ale na druhou stranu po experimentech typu menstruační kalíšek jsem na militantní ekologický životní styl (respektive na lidi,...