#933 DOTAZY SPORTOVNÍCH REPORTÉRŮ

Posted: Červen 4th, 2015 | Author: Curvekiller | Filed under: Curvekiller | 8 Comments »

Tak určitě. I kvůli týhle floskuli se českej národ vytrvale vysmívá sportovcům, který sotva co ze sebe vydojí poslední kapku potu, maj odpovídat na podivný otázky televizních kujónů. A obvykle se jim to moc nedaří – minimálně intelektuální obzory nám příliš nerozšiřujou, páč míč je podle nich kulatej, na hřišti se může stát cokoliv, jdou do toho střídání od střídání a je to jenom sport. Zkrátka, za četbu Prousta s Camusem sebraný výpisy z rozhovorů asi nevyměníte.

Ale není to tak úplně chyba sportovců. Jasně, obvykle nejde o kdovíjaký lumeny. Trávit celej život v posilovně, tělárně, na hřišti, v baru Kozička a na hajzlech baru Kozička holt není tou nejlepší průpravou pro rétorický vystoupení. A i kdyby byla, soukat ze sebe učený moudra poté, co uběhnete maraton/odbruslíte pět kiláků/hodinu si z vás dělá na ledě prdel Jarda Jágr, s tím by měl problém i Přemek Podlaha. Hodilo by se proto, když by proti těmhle dříčům stáli ostřílený reportéři, co by spolu s chytrejma, podnětnejma a ne úplně do hoven vedoucíma otázkama šli tomu štěstíčku naproti… jenže to se prostě neděje.

Demence drtivý většiny položenejch otázek mě nepřestává fascinovat. „Dostat gól hned na začátku zápasu, to nebylo nic příjemného…“ Ne asi, ty lofasáne, přesně to jsme určitě chtěli, ostatně celej tejden jsme se připravovali na to, že to hned v druhý minutě pohnojíme. „Co uděláte s tím nepříznivým stavem?“ No, původně jsme si s klukama říkali, že na to hodíme bobek a radši zajdem na pívo, ale teď to holt – a to se podrž – zkusíme srovnat a, dá-li Bůh, tak i obrátit. „První půle se vám povedla, v té druhé jste ale o vedení přišli.“ Jó, dík za info vole. Už sklapneš?

Nesklapne a pozve dál do soutěsky novinářskýho zmaru a utrpení. Dementní poznámky, na který prostě neexistuje kloudná odpověď, totiž navíc prokládá tuna dotazů, co dotazama fakticky vůbec nejsou, ale jen konstatujou, že tuhle Pepa prosral závod v poslední zatáčce a teďka asi není zrovna šťastnej. Pokládat tyhle oznamovací věty by si žádnej z normálních reportérů, pohybujících se mimo sportovní kolbiště, nedovolil, páč by ho každej Kalousek vyhlásil do pěti sekund. Tuhleti chytráci o úrovni Poulíčka nadívanýho Tittelbachem se ale furt dokonale plácaj v banalitách, aniž by zvládli překročit stín sedmiletýho děcka a poskládat tu větu tázací způsobem, aby vopravdu končila otazníkem.

Pak není divu, že jsou ty pozápasový interview větší teror, než když se v anketě televizních novin vyptávaj babek, co říkaj na rostoucí cenu lovečáku.