#557 TŘETÍ PIVO

Posted: Březen 22nd, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 14 Comments »

Jak praví stará moudrost, největší česká lež je “jít na jedno”. Přemýšlím, jestli jsem byl poslední dobou někde v hospodě opravdu na jednom; možná při nějakym čekání na vlak v nádražce, možná při nějakym cyklovýletě, nevim. Ale obecně to mám rozhodně tak, že když jdu s někým na jedno, myslím v podstatě na tři. První je oťukávací, při druhým se člověk trochu rozpovídá a při třetím mu začne svět připadat jako laskavý a přívětivý místo k žití.

To je samozřejmě tuze krásný. Třetí pivo v člověku rozpustí stresy a úzkosti, Sabina měl jistojistě na mysli pivečko třetí, když psal do druhýho dějství Prodanky moudrá slova „To pivečko to věru je nebeský dar, vše psoty a trampoty vede nazmar a sílí a dává kuráže, ejchuchu!“ Jenomže jak všichni víme z dějství prvního, svět je tak nějak v rovnováze a každý ejchuchu má i svoje ouvej.

Pokud totiž člověk nejde na jedno, může si do sytosti užívat veškerý pozitiva třetího piva včetně toho největšího, totiž že po něm přijde to čtvrtý. Jenže pokud jde člověk opravdu jenom na jedno, pokud plánuje ještě se zvednout a jít ještě vytvářet hodnoty nebo má rande nebo ráno vstává, stává se třetí pivo prubířskym kamenem morálně-volních vlastností jedince. Po třetím pivo totiž člověk získává jasnej pocit, že hodnot už vytvořil ten den dost, že holka, co sedí u vedlejšího stolu, je mnohem hezčí než ta, co s ní má mít rande, nebo že osm hodin spánku potřebujou jenom hovnaři, frajerům přece stačí půlka.

Ještě těžší je samozřejmě situace, pokud šel člověk na jedno s kamarády, kteří od začátku jasně deklarovali plán ožrat si držku; třetí pivo je totiž strašně zrádný v tom, že si po něm člověk připadá v podstatě střízlivej. Možná malinko navátej, ale rozhodně ne nějak ožralej. Nápady, který dostanu ve tři ráno po deseti kusech, automaticky trochu filtruju, protože tušim, že ze mě mluví démon alkohol. Po třetím pivu si ale ještě člověk připadá ve formě a myslí si, že ty myšlenky, který se mu honí hlavou, jsou pořád jenom čistě jeho. Nápad zůstat v hospodě, do který šel na jedno, člověku vždycky nenápadně vnukne to třetí pivo; a nemůžu si pomoct, v našich vypolstrovanejch životech je zaplatit a zvednout se po třetím pivu mnohdy to největší hrdinství, který můžeme projevit.

«
»