#342 KDYŽ ZAPOMENU NĚCO, CO NEJDE NAJÍT NA GOOGLU

Posted: Duben 4th, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 3 Comments »

Google a chytrej mobil v kapse změnil svět hospodskýho sázení. “Slávie tenkrát na Arsenalu prohrála sedm jedna, Střihavka dával góla,” tvrdil mi tuhle po fotbale kamarád a já nesouhlasil; oba jsme si byli jistí, takže dřív by to asi dopadlo sázkou. Takhle jsem v mžiku vytáhnul z kapsy argument a bylo po srandě.

Veškerý běžný lidský vědění i velká většina toho neběžnýho jsou dneska dosažitelný na pár kliknutí; o to nešťastnější jsou pak okamžiky, kdy i se superrychlym připojením je vám internet naprosto na kurvu, protože nevíte, jak zformulovat otázku.

Abych to ilustroval: potřeboval jsem si vzpomenout na jméno jedný kapely. Měl jsem pocit, že jedno jejich album se jmenovalo nějak jako Velocity (ale Kasabian s deskou Velociraptor! to nebyli). Zpívá jim holka, která je snad z nějaký východní Evropy, každopádně první písničku na tý desce zpívá nějakym divnym jazykem. Je to dost synťákový, byl jsem na nich na koncertě v Lucerna Music Baru. Pepíček už se vzadu hlásí, Pepíčku, dej šanci i ostatním, můžou soutěžit v komentářích (vítěz bude vylosován a za odměnu bude jeho komentář zveřejněn).

Nevim, možná by nějakej Pán Googlu dokázal sestavit z poskytnutejch indicií správnej dotaz, já teda ne. Možná by šel nějak nakrmit Shazam, nikdy jsem to nezkoušel; ale jedinou písničku, kterou jsem si od tý kapely vybavil, byla ta divnou řečí, a v ní se spíš tak jenom mručí na jednom tónu.

Jasně, bylo možný zkusit najít starej program LMB, ale to je vyhledání hrubou silou – já chtěl elegantní algoritmus. K ničemu mi nebylo, že si toho pamatuju hodně, byť vůbec nevim proč, třeba sestavy fotbalový (Stejskal – Bielik, Chovanec, Straka, Vrabec – Němeček, Čabala, Lavička, Bílek – Hašek, Skuhravý) i hokejový (Šindel – Tatek, Gudas – Táborský, Reindl – Kročák, Kučera – Volek, Hrdina, Doležal – Jelínek, Petrovka, Žemlička – Hrbek, Hosták, Pázler – Kastner, Kasík, Černý) Sparty z doby, kdy jsem tyhle sporty začal sledovat.

Prostě to nešlo, Google na mě posměšně mrkal svym logem a mně nezbylo, než v bohapustém zoufalství pět minut přecházet po pokoji. Opojný pocit, který mě zaplavil poté, když jsem konečně mohl zvolat “heuréka”, mi ale nevydržel; takřka okamžitě mi došlo, že jsem zapomněl, proč jsem si na tu kapelu vlastně potřeboval vzpomenout, a že s tim mi teda nepomůže ani pán Googlu.

«
»