#40 NEPŘECHYLOVÁNÍ ŽENSKÝCH PŘÍJMENÍ

Posted: Leden 26th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 16 Comments »

Jazyk je živej organismus, kterej nejde zavřít do pravidel, a některý věci jsou čistě pocitový; u přechylování ženskejch příjmení je to holt případ od případu. Jasně, říct „Marylin Monroeová“ nebo „Edith Piafová“ mi přijde jako prasárna, na stranu druhou, když mi někdo řekne „Eva Braun“, představim si spíš depilační strojek než Hitlerovu roštěnku.

Taky jsem ochotnej akceptovat to, že holky, co si vezmou cizince, si nechají příjmení v mužském rodě. Kateřina Jacquesová vypadá divně, nehledě k tomu, že netušim, jak by se to mělo česky číst. Žaková? Žakesová? Co mě ale sere neskutečně, je fakt, že se začínaj objevovat holky, co si po svatbě vzaly mužský příjmení, i když je jejich manžel Čech jako poleno.

Helena Jakoubek. Eva Vorel. Ty vole, to je genocida na českym jazyku! Nechápu, která genderová odbornice má na svědomí to, že si holky začínaj myslet, že příjmení odvozený od toho manželova přidáním přípony „-ová“ je nějak znevýhodňuje ve světě.

Zajímalo by mě, jestli by do toho šly, i kdyby šlo o příjmení, který je svojí podobou předurčeno k existenci v mužské a ženské variantě. Jánský třeba. Fakt by jim přišlo normální jmenovat se Barbora Jánský? Obávám se, že ano – viz Eliška Kaplický Fuchsová.

Tohle prznění češtiny prostě nechápu a sere mě, takže holkám, co plánujou něco podobnýho, přeju jediný – aby si našly hodnýho a laskavýho partnera s nějakym vydařenym jménem. Krůta třeba. Taková Zuzana Krůta, to by mělo zvuk – a bylo by to pěkné nomen omen.

«
»