#651 MĚSTSKÁ POLICIE

Už z některejch mejch předchozích postů asi bylo jasný, že městskou policii považuju za věc světu prospěšnou asi tak stejně jako zarděnky nebo cínovej mor. Nedávné setkání s jedním z jejích příslušníků ve mně ale zanechalo stopy, se kterejma se musim svěřit tady blogísku, protože jinak je vytěsnim do podvědomí a za pát let budu platit těžký keše pánovi s vousem, aby to ze mě na lehátku všechno vytáhnul.

Takže, řekni nám, Attilo, jak to tenkrát bylo: inu, dosloužila mi židle, dostal jsem novou a bylo třeba se zbavit té staré. Třetí tisíciletí však nabízí jiné možnosti, než měl chudák starý Neruda, když se trápil s kanapem: na pražské Letné stává kontejner na všelijaký odpad docela pravidelně. V den přistavení kontejneru jsem tedy židli popadl a vyrazil. Kontejner ovšem na místě ještě nestál; cedulka na značce informovala, že bude přistaven za půl hodiny. Já potřeboval být za půl hodiny úplně někde jinde a pokud možno bez židle. Po krátké úvaze jsem se rozhodl zanechat židli na místě; pána přistavujícího kontejner třeba napadne, že ta židle neni součástí letenského oživení ulic, ale že už dosloužila a chce do sběru. A když ho to nenapadne a židle tam bude i v noci, až se budu vracet domů, tak si ji holt odtáhnu s sebou a vyčkám dalšího přistavení kontejneru.

Se zlou jsem se ovšem potázal. “To nemůžete,” ozvalo se z protějšího chodníku. Zaostřil jsem a spatřil městského policistu. “Prosim?” dotázal jsem se. “To nemůžete. Mě sem poslali, abych hlídal, aby tady lidi nenechávali věci, dokud tady neni ten kontejner.” “Aha. Ten kontejner tady bude za půl hodiny. Nemohl byste do něj prosím tu židli potom hodit?” “To by nešlo. To by pak mohl říct každej,“ důležitě zdvihl prst pán v informě. “Každej?” rozhlédnul jsem se a bezmocně rozhodil rukama, „kerýho každýho doprdelepráce máte na mysli?!?“ Jedinou osobou v celé ulici, která by mohla teoreticky chtít něco dát do kontejneru, byl nějaký důchodce s jezevčíkem – a byl jsem zcela přesvědčen, že se svýho žeryka zbavovat neplánuje.

Zkusil jsem to jinak: „A nemohl byste teda poprosit pána, který ten kontejner přistaví, aby do něj tu židli vrazil?” Policista byl ovšem neoblomný a já z celé absurdní situace začínal dostávat lehkou hysterii. V tom okamžiku projíždělo ulicí auto městské policie; nevím, jestli si měšťák tak rychle zavolal posily, nebo zda byli policisté v autě instruování, aby kontrolovali toho policistu, jestli správně kontroluje místo pro kontejner. Každopádně se naše debata od té chvíle poněkud zvrhla, protože mi přišlo, že ty tři lidi placený i z mejch daní by mohli mít ve středu odpoledne něco lepšího na práci.

“Kdybyste radši dělali něco užitečnýho!” řval jsem na ně v lehkém amoku a vztekle tlačil židli zpátky domů. Od tý doby jsem se už dávno uklidnil, ale o tý užitečnosti si to myslim doteď a chtěl bych to tady nějak explicitně vyjádřit. Nápad na městskou policii neni vůbec špatnej; lokální četrnictvo za první republiky prej fungovalo dobře. Ale dokud bude jedinou činností městský policie na Praze 7 vybírání pokut za špatný parkování ve spolupráci se spřátelenou odtahovkou a hlídání místa, kde bude přistavenej kontejner (za ty dva a půl roku, co na Letný bydlim, jsem si žádný jiný činnosti nevšimnul), bylo by mnohem lepší městskou policii zrušit a za ušetřený peníze koupit třeba strašnou spoustu vyjetýho motorovýho oleje. I ten je totiž užitečnější než měšťáci.

Follow

Už z některejch mejch předchozích postů asi bylo jasný, že městskou policii považuju za věc světu prospěšnou asi tak stejně jako zarděnky nebo cínovej mor. Nedávné setkání s jedním z jejích...