#78 NEOMLUVENÝ POZDNÍ PŘÍCHODY

Byly doby, kdy pro mě byla děsivá představa, že na nějakej sraz dorazím o dvě minuty pozdě a radši jsem tam byl o deset minut dřív. S postupnym rozšiřováním mobilů mezi lidma jsem přestal vyšilovat a v případě nějakýho zásadnějšího zpoždění v klidu pošlu esemeskou dostatečně dopředu odhad času, kdy dorazím, a všechno je v cajku.

Co mě ale sere, jsou lidi, kteří něčeho podobnýho schopný nejsou. „Promiň, mám trochu zpoždění,“ napíše vám někdo třeba v osmnáct dvanáct, když jste měli sraz v šest. No to je mi novinka, toho jsem si asi nevšiml! Samozřejmě je tohle aspoň o malej kousek lepší, než když dotyčnej/dotyčná nenapíše vůbec a dvacet minut po čase domluvenýho srazu se děsně diví, že mu/jí volám, když už je přece na cestě.

Co mi ale krev pije nejvíc, jsou lidi, který v 18:12 napíšou a dokonce přidají i přesný časový odhad. Většinu srazů totiž mívám v centru, kde taky bydlím, takže obvykle vyrážim z domova tak čtvrt hodiny před termínem, jsem tam s dostatečnou rezervou a pak už jenom stepuju na místě schoulenej v utíkáčku, než mi přijde esemeska typu: „Sorry, nějak nestíhám, vomrdy v práci, nemůžeme to posunout na sedmou?“

Jako jasně, že můžeme, nema problema, ale copak si ten člověk kurva všimnul, že vytuhnul v práci až dvanáct minut po domluvenym srazu? Vždyť už mu muselo bejt minimálně před půlhodinou jasný, že nestíhá, mohl mi dát vědět a já si mohl ještě doma v klidu vykládat pasiáns…

Follow

Byly doby, kdy pro mě byla děsivá představa, že na nějakej sraz dorazím o dvě minuty pozdě a radši jsem tam byl o deset minut dřív. S postupnym rozšiřováním mobilů...