#77 MYŠI, KRYSY, POTKANI

Nebojím se pavouků, holubů ani hadů. Nevaděj mi netopýři, vlastně mi z oboru „bojím se“ vadí máloco. Někdo se bojí zubaře a někdo by mívá hysterák v letadle, já mám panickou hrůzu z drobných hlodavců. Nevím o ničem, co by mě děsilo víc (jo, bála jsem se toho, že mi někdo šáhne na podpaží, ale to je jiná story…) Jasně, že bakalářka, hodně práce a mé nezvládání stresu je děsuplné, ale radši bych napsala třeba pět magisterek, než si šáhla na malou laboratorní bílou myšku.

Stačí mi to vidět někde v televizi a zrychlí se mi tep. Potkám ve městě někoho, kdo si na rameni (podobně, jako si piráti nosí papouška) nese potkana a podloměj se mi kolena. V New Yorku jsou občas na ulici takový ty echt hnusný krysy – já jsem úplně zapomněla, že jsem nad věcí a vyhrkly mi slzy a do klubu mě museli odvést poslepu za ruku.

Zajímavé je, že se ani tak nebojím nemocí, kterých jsou potkani jistě plné, jako spíš těch malých hlodavých zubů. Jsem dětinsky a skálopevně přesvědčena, že tu ty příšery tu jsou proto, aby mě pokousaly nebo dokonce úplně rozkousaly a já bych pak pomalu a dlouze umírala někde na periferii. To se mi totiž jednou zdálo a sny se občas, bohužel, plní…

Možná, že kdyby moji bratři zamlada neměli doma myší farmu, a možná, že kdyby se ty myšky tenkrát navzájem nesežraly a já bych neviděla to malé terárium zalité krví a zbytky chovanců myší farmy, tak mohlo bejt všechno jinak…

Fear Factor. Já bych si řekla tak 1000 dolarů – a to pouze za přihlížení tomuhle hororu. Je to nej straš něj ší. Bluéé

Follow

Nebojím se pavouků, holubů ani hadů. Nevaděj mi netopýři, vlastně mi z oboru „bojím se“ vadí máloco. Někdo se bojí zubaře a někdo by mívá hysterák v letadle, já mám panickou...