#804 MOUCHA V POKOJI

Posted: Červen 26th, 2014 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 13 Comments »

Zešílení nemusí být nutně otázkou dnů, měsíců či let. Mně se to například podařilo dneska přes noc a nemůže za to žádná tragická událost, ale jedna malá zkurvená alfons mucha. A pamatuju si to tak, jako by to bylo včera, oh wait…

…jdeme se sestrou spát v notně jetém stavu (nikoli alkohol, ale dlouhá cesta, hodně práce + představa další práce hned po probuzení dělaj něco podobnýho), je tady zima, ale seberem poslední zbytky fyzické a mentální síly a vložíme je do četby knihy.

BZZZ.

Jejda. V tuhle chvíli ještě doufám, že se nás tý mouše zželí a usne, popř. odletí do prdele, aniž bychom pro to musely něco udělat.

BZZ BZZ.

Po hysterickém poletování kolem ségry si mi ta kráva sedá na ruku, a protože drzost alpských much nemá hranic, tak na ni nějaké odfukování (a že jsem foukala víc než při vyfukování vajíček) vůbec neplatí.

BZZZ.

Je to sice votrava, ale únava je v tuto chvíli stále ještě větší než vůle něco s tím udělat.

BZZZ ZZZ

Tak změna, je nutný něco s tím udělat. Tuhle stránku čtu už počtvrtý, protože soustředění je cca stejně velké, jako je ta moucha příjemná.

BZZZZZZZZZ

Zkoušíme verzi pro humanisty a pro lidi, co to moc neuměj s plácačkou na mouchy – otevíráme okno a zhasínáme světlo.

BZZZ

Moucha sice nikam neodletěla, ale zato přestalo fungovat topení, což je v noci, po bouřce, ve 1000 m.n.m. stav, za kterého nechcete větrat, zvášť když spíte pod maličkou dečkou.

BZZZZ

Zkoušíme to s plácačkou a slyším u toho hrát takovej ten hudební motiv „ŤULPAS“, jak z nějaký grotesky, ale tahle moucha je nesmrtelná teta. Dáme mouše ještě jednu šanci se na to vysrat po dobrym – nic jiného nám totiž nezbývá.

BZZZ

Bezmoc, zoufalství a únava. Kniha s povzbudivým titulem „Ještě než umřu“ je tak strašně zajímavá, že z toho sestra usnula. Moje „Praha Osudová“ tohle zatím nesvedla. Nechci nicméně nahánět mouchu kolem někoho, kdo konečně spí jak zabitej.

BZZZ

Jako zázrakem jsem usnula, ale teď jsou dvě ráno, moucha taky nějak nemůže spát a já fyzicky cítím, jak mě při každém zabzučení opouští zbytky zdravého rozumu.

BZZZZZZZ

Jsou tři ráno, topení stále ještě netopí a do mého pokoje se plíží nicota. Připadám si jako Artex, který propadl trudomyslnosti a pohltila ho bažina smutku.

BZZZZZZ

Je sedm ráno. Vzteky se mi klepou ruce, protože ta moucha má teď obě okna dokořán, ale podzim svého života asi definitivně stráví u nás v ložnici…

Mouchy debilní, otravný, špinavý, jak já nesnáším! Ty živý i ty mrtvý na nechutný plácačce na mouchy. Já mám snad i ty komáry radši než mouchy, ty se daj aspoň snadněji zneškodnit a mají v sobě tolik ohleduplnosti, že mě jen jen málokdy probudí ze spaní! Ale vidět mouchu, jak se motá kolem jídla, knížky, ruky, lidí, věcí nebo zkrátka jen VIDĚT mouchu, mě vysírá jako málo co.

Prej „mouchy se modlej“, to určitě…

«
»