#803 „JÁ JSEM TADY PRVNÍ DEN“

Výmluvy, samý výmluvy. A fráze „Promiňte, já jsem tady první den“ je asi nejlacinější z nich. Když uvážim, kolikrát jsem tuhle větu v životě slyšel, tipuju, že jsem asistoval u prvních dnů v práci polovině republiky. Že když někoho přijímaj za bár, za prodejní pult nebo k striptýzový tyči, okamžitě volaj Curvekillera, aby to přišel následující den vokoštovat a zkontrolovat úroveň služeb.

A že teda fakt není zrovna valná. Vlastně většinou stojí za tak strašněj pytel, že by do něj ani Alibaba loupežníka nezafačoval. Já chápu lehký renoncy – každej asi nebude první den vědět, kolik stojí přesně kousek zlevněnýho pečivo po osmý hodině, kam se schovává podpultovej chlast pro štamgasty a kde přesně končí lap-dance a začíná šoust mimo ceník.

Ale když už lidi sáhnou k hlášce o prvním dni, většinou už jsou tak zmatený a natolik se topěj v bahně vlastní nejistoty, že je pozdě na jakoukoliv výmluvu – natož takhle průhlednou.

Je přitom zajímavý, že mi nikdo nikdy neřekl, že je tady druhej nebo třetí den, natož třeba osmej nebo dvanáctej. Prostě vždycky jenom první. Když uvážím tu pravděpodobnost – a to nejsem tuten statistik jako otec zakladatel Attila – pak mi z toho chca nechca vychází, že dobrejch 90% těchhle prvnodenních zmatkářů se nejen že vymlouvá, ale ještě k tomu bohapustě lže. A lhát se, prokryndapána, nemá.

Follow

Výmluvy, samý výmluvy. A fráze „Promiňte, já jsem tady první den“ je asi nejlacinější z nich. Když uvážim, kolikrát jsem tuhle větu v životě slyšel, tipuju, že jsem asistoval u...