#850 „PĚŠKOBUS“

Ne snad, že bych měla něco proti špacírům, dlouhým procházkám a túrám. Bydlím v centru a protože né vždy mám nervy na MHD panoptikum, chodím pěšky, kde se dá. Nemusím vám přece vysvětlovat, jak je to zdravé, přirozené, zadarmo, atp. Ale stejně jako u každé jiné činnosti i k chození pěšky se nachomejtli vtipálci, kterejm to nebylo dost dobrý. Kterejm prostá chůze zkrátka nestačila a tak vznikl „pěškobus“.

Pěškobus je (dopravní) prostředek nejtrapnějšího humoru, kterej vyvíjejí manžové z mimibazaru – než si s bydlenkou pořídili první felicii, tak všude jezdili pěškobusem a jaká to byla romantika… Pěškobus je prostředek, kterým žoviální venkovští strécové rádi ztrapňují namyšlené Pražáky – protože lidi z města potřebujou mít furt něco extra a všude by jezdili autem, tak jim pojďme nastavit zrcadlo tím, že na místo určení pojedeme pěškobusem! Pěškobus je prostředek, který má patrně demonstrovat nadhled nad skutečností, že člověk, který jej používá se cítí jako socka, ale je na to pyšnej. Pěškobusem jezděj lidi, co choděj bydlet.

Na světě i na 1000 věcí, co mě serou jsou jistě závažnější bolesti, neštěstí a křivdy a já proti pěškobusu samozřejmě nemám žádné rozumné a objektivní argumenty. Je to prostě jen slovo, ze kterého mě mrazí, ze kterého mě trapno oblévá skoro až do bezvědomí a které je asi 90x míň vtipné, než si jeho uživatelé myslí.

„Co zaplatit z Evropských fondů? No přece pěškobus!“

Follow

Ne snad, že bych měla něco proti špacírům, dlouhým procházkám a túrám. Bydlím v centru a protože né vždy mám nervy na MHD panoptikum, chodím pěšky, kde se dá. Nemusím...