#781 NEDOCHVILNÝ NÁVŠTĚVNÍCI KONCERTŮ

Posted: Duben 28th, 2014 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 4 Comments »

Jakkoliv souhlasim s tímhle příspěvkem svýho souputníka pustými pouštinami a pouštními pustinami nenávisti, rád bych se na danou problematiku podíval i očima člověka, kterej celej život hraje v nějakejch kapelkách, tj. v hudebních seskupeních, na který přijdou v dobrym případě kámoši, který s sebou přitáhnou nějaký kámoše, v tom horšim případě jenom ty kámoši, v tom nejhoršim případě basákův brácha, kterej je fakt divnej.

V takovejch situacích je každej člověk dobrej. Zoufale postáváte venku před klubem a vzpomínáte na těch třicet attending na Facebooku. V klubu totiž neni ani ten basákův brácha, zato je tam nasranej provozák, kterýmu jste slíbili padesát platících v bujaré pýše, která se ukázala být mladickou nerozvážností. Jasně, pokud je to v místě, kde se končí v deset, tak se holt jde hrát a aspoň pár lidí vždycky nakonec v průběhu koncertu dojde. Pokud ale má člověk možnost, tak holt čeká. I kdyby už zrovna v klubu deset lidí bylo, tak je nezabije, když si na baru daj pár piv, aby byli zábavnější publikum.

Nenávidim kyselý ksichty lidí, co dorazej do klubu ve čtvrt na deset, když byl koncert psanej od osmi, a hned u dveří říkaj: “Ty vole, vy ještě nehrajete?” V tý větě je totiž naprosto zjevný to: “Já si chtěl dát hlavně pivko a pokecat, ta muzika jako víš co.” Jasně, ve výsledku je člověk vděčnej za každou (ideálně platící) hlavu, která přijde, ale vážně, za všechny lidi z neslavnejch kapel vás prosim: Když jdete na na Fixu, choďte klidně až na přídavek. Když jdete na nějakýho zástupce nás, tohohle hudebního podhoubí, choďte včas. V nejhoršim si dáte pár piv na baru a pak se vám to bude víc líbit.

Ještě větší peklo související s kapelkou zažívám ovšem druhej den po koncertě, kdy se s omluvama postupně ozve sedmnáct z těch třiceti attending na Facebooku, který nedorazili vůbec. Vždycky si připadám jako pračůrák; nesnažim se v lidech vyvolávat pocit povinnosti, že na můj koncert musej, jinak jim to nikdy v životě neodpustim – ale ty jejich omluvy na mě působí, že oni to tak nejspíš chápou.

«
»