#478 POZDNÍ ZAČÁTKY KONCERTŮ

Když jsem byl před pár rokama za kámošem v Londýně, osahal jsem si tuhle impozantní metropoli hezky zevnitř. Byla to paráda. Můj kumpán, toho času bezmála starousedlík, ošlehanej prohýřenejma večerama, totiž přesně věděl, kde se točí nejchutnější pivo, jakej striptýzovej bar má nejlepší poměr „cena – výhon“ a kde se daj nakoupit slušný hadry, aby příští pětiletku člověk nemusel zalízt do českýho krámu, a přesto nevypadal jak úplná socka.

Jenže navzdory zážitkům mezi těma kosmickejma stavbama mi stejně v hlavě nejvíc utkvěla úplně jiná věc: Když jsme zašli na naši oblíbenou kapelu do totálně našvihanýho rockovýho klubu, neměl jsem čas si ani zajít pro pivo. Kámoš mě hned varoval, že v tomhle kraji se pevně držej časovýho harmonogramu – a koncerty tu proto začínaj NAPROSTO PŘESNĚ v čas uvedenej na lístku! Byla to pravda, jak jsem se pak přesvědčil ještě několikrát. Taková pevná anglická tradice typu „máme královnu“, „pijeme čaj o páté“ a „vždycky jsme překvapený, že naše fotbalová reprezentace plná primadon neuhraje na mistrovství ani ťuk“.

Jestli máme západ v něčem dohnat, tak to není ani počet žen v politice, ani produkce řepky olejky, ale právě v týhle vstřícný přesnosti. Nechci poutat rockový hvězdy do okovů, chápu, že jejich zfetlý duše si musí dál ujíždět na pocitech rebelie. Ale tu jde předvést, i když se na pódium vypotácím s menším než tříhodinovým zpožděním, před lidi, co ještě nestihli vyšlapat do parket důlek, u kterýho by šlo zorganizovat republikový finále v hraní kuliček.

Jinak řečeno, považuju za naprostou prasárnu, když jdu jako oddanej fanda vzývat svoje bohy pod pódium, do přecpaný haly, pro sichr půl hodiny před začátkem uvedeným na lístku… a pak stejně jako všichni ostatní zjistím, že podle čerstvě přidanýho infa na Facebooku se má najednou začít drnkat ne v osm, ale v devět, a že kapela si to pak ještě svévolně o další hodinku natáhne a oblaží nás prvním tónem až okolo desátý. To se pak veškerej kulturní zážitek smrskne do nasranosti poháněný otázkou „co by se sakra stalo, kdyby se začalo hrát včas“. Žádnej DJ nebo předkapela beztak lidi nerozehřívá, takže by publikum rozhodně nebylo hůř naladěný. Můj nízkokapacitní močák by se nemusel dvě hodiny kroutit pod nesnesitelným náporem jednoho malýho piva. A když holka, kterou jsem vytáhl na romantickej koncík, začne po druhý písničce brblat, že málo vidí, že lidi na ní moc tlačej a že musíme jít pryč, nemusel bych ji v zuřivosti předat do ruky nejbližšímu pankáčovi, ať si s ní dělá, co chce, že na to po všem tom čekání už nemám nervy.

Bylo by to prostě všechno lepší. Tak jako v Londýně nad Temží.

Follow

Když jsem byl před pár rokama za kámošem v Londýně, osahal jsem si tuhle impozantní metropoli hezky zevnitř. Byla to paráda. Můj kumpán, toho času bezmála starousedlík, ošlehanej prohýřenejma večerama,...