Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #700 MŮJ VNITŘNÍ ESESÁK

#700 MŮJ VNITŘNÍ ESESÁK

Posted: Říjen 15th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 9 komentářů »

Jsem hodně přísnej na lidi okolo. Jsem náročnej jedinec a čekám od nich hodně. Některý to špatně snášej – většinou ty, kterým nedojde, že nejpřísnější jsem sám na sebe. Věřte nevěřte – jsem svůj vlastní dráb, bachař, esesák. Achjo Bitch už před časem fňukala, že je toho na ni hodně, Curvekiller s tim začal až teprve nedávno. Já si takovýhle fňukání zakázal: plán zněl jasně, hejty každej všední den. Když si člověk jednou dá nějakou výzvu, musí ji splnit. Neříká Attila, říká Attilův dráb, Attilův bachař, Attilův esesák.

Samozřejmě cejtim, že píšu trochu jinak, než jsem psával na začátku. To máte tak: na každym blogísku si člověk projde dobou okouzlení, kdy je každej den přilepenej na Google Analytics, kochá se grafíkama a každej článek píše s touhou dostat ještě víc lajků než posledně. Jenže tahle doba skončí a člověk už píše především pro sebe; lidi, co to čtou, jsou spíš jenom takovej by-product. Takže většinu komentářů “už to tu neni takový, jaký to tu bejvalo”, beru s blazeovaným výrazem. (Někdy je to dokonce velmi zábavné, jako když vás wannabe novinářka pracující t.č. v bulváru pohrdlivě odsoudí jako blog za zenitem a dva dny poté vás její kolega kontaktuje, jestli by jejich bulvárek nemohl sakumprásk přebírat náš obsah.)

Když zas na poslední redakční radě vytáhnul Curvekiller možnost snížit frekvenci psaní, a priori jsem to odmítl. Výzva je výzva, navíc už mám v hlavě další blog, co bych si chtěl založit; nechci si ho ale zakládat, dokud mám tenhle, tak co je logičtějšího než tenhle co nejrychleji dopsat? Jenže pak jsem jednou ráno vstal a potkal na záchodě Ježíše, kterej mi řekl: “Neblbni, Attilo, nehoň se zbytečně. Dyť co z toho máš?”

Jasně, kecám, nebylo to ráno, byl to večer, a nešlo o Ježíše, ale o masivní óbrbrko, co jsem si jednoho zářijovýho dne ubalil k rozmejšlení o životě, vesmíru a vůbec. A došlo mi, že toho dělám až až. Že je možný, že některý z vás, co se k nám naučili chodit jako na krmítko, budou pyskovat, když zjistěj, co se chystá. Ale že je mi to úplně jedno a hlavně – že mě samotnýho naplňuje následující představa nadšením. Takže tramtadadá: budeme psát jenom tři hejty tejdně – já pondělí, Curvekiller úterý (s výjimkou tohohle tejdne, kdy ho lupne až zejtra, protože dneska si tady já vylejvám srdíčko), Achjo Bitch čtvrtek. Protože, a v tom měl Komenský svatou pravdu, všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest. A ty si, esesáku, polib prdel.

«
»