#701 INSTRUKTOŘI V AUTOŠKOLE

Posted: Říjen 16th, 2013 | Author: | Filed under: Curvekiller | 24 Comments »

Lehkej exkurz do svejch řidičskejch schopností jsem už provedl, veškerý traumata jsem přitom trochu neférově svedl na svýho kibicujícího tátu. Byli to ale spíš instruktoři z autoškoly, kdo mi vůni benzínu na dlouhý roky zprotivil. Obvyklou formulku, že nechci paušalizovat, si přitom tentokrát strčim do vejfuku, protože paušalizovat chci a to si sakra pište, že i budu. Tihle chlápci totiž bejvaj pěkná pakáž – historky, který jsme si na gymplu předávali po jízdách v autoškole, nás zvládaj děsit ještě dneska.

Člověk tehdy bejval vyklepanej, že si poprvý sedne za volant tý velký plechový mašiny, v níž se se při troše nepozornosti může změnit v hrdinu Carmageddonu a rozšmelcovat na chodníku dva jezevčíky i malý dítko, co bylo zavěšený za jejich vodítko. Jenže frajeři instruktorský naše obavy odmítli sdílet a dávali nám to najevo na sto dvacet pět cholerickejch způsobů. Rádio přehlušoval nepříčetnej řev při každým chcípnutí motoru. Když někdo držel volant za tři čtvrtě na tři a ne za deset dvě, dostal výchovnou tečku do ramene (mimochodem aktuálně se doporučuje pravej opak). Ani ujišťovat se ohledně pravidel silničního provozu vůbec nešlo, páč to hned řidič-elév schytal od svýho kápa takovou čočku, že se jako nejpodřadnější vřed na těle lidstva neodvážil vyjít dva tejdny do ulic.

Mně pak dával životní lekce jedinečnej magor: Děkoval jsem prozřetelnosti pokaždý, když esemeskoval nebo bavil svý milenky, co jsem jim mimoděčně dělal taxikáře, košilatejma fórkama („Víš, jak se pozná ženská, která dobře kouří?“ „Když veme do pusy vibrátor a vytečou mu baterky“ a následoval hurónskej smích, u kterýho to chtěl mladej Curvekiller narvat károu přímo do nejbližší zdi). Jinak to totiž bejval příval nadávek, šperkovanej bolestivou jistotou, že v rychlosti 49 km/h padne průpovídka „Přidej, já na to nemám celej den“, ale při 51 km/h už to bude hysterický „Kurňa, spicháš někam? Chceš mě zabít?!“.

Kámoš na tom byl ale ještě o řád líp, protože jeho pančitel mu jednou natvrdo přikázal odstavit káru u krajnice s tím, že mu rozbije hubu. A když stihl z káry vyskočit, ten pošuk ho začal honit s pěstma kolem auta. Nedohnal ho, zato ale sedl za volant, ujel a nechal ho někde za Slatinou trčet u bramborovýho pole. True story.

Holky to mívaly naoko klidnější, na ně nikdo neřval. Ale když jsem zjistil, že jim ten obtloustlej žok, co v životě zvládl leda tak přesouvat šaltrpáku do šesti různejch poloh, dával nonstop nemravný návrhy a v každý zákrutě jim svou upocenou ruku „náhodně“ plácl na stehno a sjížděl níž pod sukýnku, pak se divím, že vůbec ještě někdy sedly za volant. A že radši nezůstaly navždy jen u vlaku a drožky.

«
»