#674 PŘERUŠOVANÝ SPÁNEK

Nedávno jsem s překvapením zjistil, že já a A. máme diametrálně odlišný postoj ke spánku. Zatímco A. připadá, že spát je vlastně škoda, že spaní je ztráta času, já jsem naopak přesvědčenej, že pořádnej šlofík je jedna z nejlepších věcí, co existuje.

Spánek je totiž jedna z mála vysoce příjemnejch věcí, která neškodí zdraví, nejde na tloušťku a nic člověka nestojí. Jasně, podobný vlastnosti má v mnoha případech i sex, jenže pokud hodláte provozovat jeho zábavnější, totiž párovou variantu, je to vždycky s jistou komplikací spojený, protože člověk, co je s váma v jistym okamžiku ochotnej na sexu participovat neni vždycky ten vhodnej z hlediska vyššího principu mravního, jednak taky ta antikoncepce a pohlavní choroby a vůbec. Takže když to shrnu: šukání je pro Curvekillera, chlapi si radši pospěj.

No jo. Jenže je spánek a spánek. Je spánek, kdy úderem jedenácté spravedlivě unavení padnete za vlast a vzbudíte se v osm ráno s růžovou náladou, i když venku chčije. Jenže pak jsou taky noci, kdy spravedlivě unavení padnete úderem jedenácté, spíte tak hodinku a pak to začne.

Nejdřív jdou opilci z hospody odnaproti domu a maj zrovna nějakou hravou, takže hlasy neškolenými békají píseň Jeden mlynář dceru měl, každej mu ji záviděl, kterou já mám sice tuze rád, ale málokdy v týhle situaci. O hodinu později se vzbudí mladej Attila, že má hlad. O další hodinu později vykoukne člověku z podpeřiny noha, čehož hbitě využije kocour Serjoža, kterej začne svojí drápatou prackou testovat, jakej má taková noha herní potenciál. O další hodinu později člověka probudí sen, kterej se mu periodicky vrací od ranýho dětství, totiž že ho na nádraží v Českejch Budějovicích honí tygr. Taky žízeň na člověka přijde, takže se dojde napít – a co jde dovnitř, musí taky ven, takže dřív nebo později musí člověk vstát a jít na záchod. Za další hodinku následuje jemná bitka s A. o peřinu a pak už začne za oknem svítat, tudíž se Attila jr. začne probouzet a tak jednou za čtvrt hodiny cítí potřebu turbostylem přelézt na druhou stranu postele, kopnout přitom člověka do hlavy a zase patnáct minut dřímat.

Takže nakonec to člověk nevydrží, mrkne na hodinky a pochopí, že je sedm a že další pokusy o usnutí jsou pro tuhle noc asi marný, za oknem chčije a je pondělí. A může se sice radovat z faktu, že má téma pro dnešní hejt, ale že ho klidně vyměnil za osm hodin spánku v kuse.

Follow

Nedávno jsem s překvapením zjistil, že já a A. máme diametrálně odlišný postoj ke spánku. Zatímco A. připadá, že spát je vlastně škoda, že spaní je ztráta času, já jsem...