Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #510 ADORACE ŽRÁDLA

#510 ADORACE ŽRÁDLA

Posted: Leden 16th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 11 komentářů »

O svym vztahu k jídlu jsem už tady psal. Jasný, existujou okamžiky, kdy ve mně jídlo dokáže vzbudit podobný emoce jako třeba krásná písnička nebo dojemnej film, rozhodně jsem zažil pokrmy, který bych označil spíš za kulinářskou báseň než za kus žvance, ale většinou je můj postoj k jídlu docela dobře vyjádřitelnej možná otřepanou, ale poměrně výstižnou Sókratovou myšlenkou, že nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili.

Pobaveně tak sleduju, jak se z jídla stává během posledních pár let obrovský téma a okázalej životní styl. Snobové dřív koukali na filmy, kterejm nerozuměli, dneska vařej jídlo, jehož jméno nedokážou správně vyslovit. Abychom si rozuměli: jsem nadšenej z toho, že alespoň některý lidi se začínaj trochu zajímat o to, co maj na talíři – jen to musí bejt v nějakejch rozumnejch mezích. Líbí se mi myšlenka farmářskejch trhů, byť to někdy dopadá bledě, líbí se mi Pohlreichovy snahy o to, aby se v Horní Dolní nesnažili o pravou italskou kučínu, ale radši napekli vdolky s borůvkama.

Celkově mám ale pocit, že v dnešní rozjetý a turbulentní době leckterej jedinec nedokáže bejt tak nějak normálně sám se sebou a potřebuje nějaký šidítko, ke kterýmu se upne, a že pro spoustu lidí je tim dudlíkem fascinace jídlem, food blogama, kuchařkama a vším tím okolo. To je samozřejmě jejich boj, každej má nějakýho koníčka. Někdo sbírá modely elektrickejch vláčků, někdo si plní domácnost cibulákama, jinej napichuje chrousty pod sklo – a někdo holt má za koníček žrádlo.

Takže nic proti gastrosexuálům jako takovejm, holkám se to možná líbí (byť já si teda při tom slově představim spíš Jima prznícího jablkovej koláč v American Pie). Ale bleju z nemalýho počtu lidí, který maj pocit, že jídlo je nějaká hóchkultůr, že z nich fakt, že uměj používat slovo pho, a věděj, kde v okolí seženou bambusový výhonky, dělá nějaký lepší lidi. Nemůžu si pomoct: třeba chození na všelijaký veletrhy jídla mi přijde jako stejně ušlechtilá zábava, jako když plebejci jedou o víkendu na rodinnej víkend do supermarketu – jenom o něco dražší.

«
»