#3 ROZJUCHANÝ KOKOTI NA KONCERTECH

Nemám nic proti křepčení na koncertech; moje klouby a důstojnost mi to už povolí málokdy, takže se maximálně jen pohupuji v bocích, ale vím, že pokud bych se jednou utrhnul ze řetězu, bývá pro podobné jedince vyhražen pod pódiem prostor zvaný kotel. Tam se tak nekouká na to, jestli do někoho vrazíte či strčíte, každej s tim tak nějak počítá. A akceptuju i fakt, že někdy je kotel malinkej a někdy se křepčí až u zvukaře; podle aktuální velikosti kotle si vždycky zvolim flek, kde se můžu nerušen pohupovat.

Nesmírně mě ovšem serou kokoti, co odmítají tohle přirozené rozdělení akceptovat a vytvářejí si svůj kotel v nejrůznějších částech sálu, nutíce okolostojící diváky rozestupovat se, aby jednu nechytli. Mazejte dopředu, zmrdi, já si na gymplu na koncertech Visáčů a Znouze odskákal svoje, takže teď mám právo na nerušenej poslech!

I proti těmhle jedincům se dá ještě bránit tím, že si stoupnete dost daleko od nich; většinou plus minus zůstávají na jednom místě. Ale nedávno mě na koncertě Crystal Castles nasral nějakej mamrd, co protančil kolem pokojně stojících lidí, slečně vedle vyrazil z ruky píváka přímo na můj novej fancy svetýrek, a neřekl ani hovno. Takže jestli to tu náhodou čteš, debile:

Takovejm, jako seš ty, přeju to, co jsem zažil před lety na koncertě Pixies, kdy vyfetlý hovado pogovalo našlapanou Akropolí jako molekula blbosti při Brownově pohybu, až to nevydržel jeden střízlík a rukama do něj vrazil, což neměl, protože hovado se cejtilo v právu, funělo a hotovilo se ho zadupat do země. Naštěstí se tehdy voda na prase vařila extrémně rychle a jeden dobrovolník z publika ze stejný váhový kategorie nelenil a počastoval hovado mimořádně vydařenym knokautem.

Násilí nic nevyřeší, ale pomsta na hovadu neni zločinem.

Follow

Nemám nic proti křepčení na koncertech; moje klouby a důstojnost mi to už povolí málokdy, takže se maximálně jen pohupuji v bocích, ale vím, že pokud bych se jednou utrhnul...