#4 VYBALOVÁNÍ ZAVAZADEL

Jen málo věcí bolí tak moc jako konec výletů a vybalování zavazadel. Ostatně pokud se výlet vydaří, začíná to pálit už cestou domů. Zábava pohasíná, nesnáším loučení, unavená a smutná a s tradičně neumytýma vlasama dorazím do předsíně a to poslední, co se mi chce dělat, je začít odbavovat pitomou tašku plnou krámů.

Po chvíli pofňukávání si teda sundám boty a bundu. Silou vůle se jakž takž zvládnu osprchovat a pak zavřu oči a opatrně projdu tak, abych to zavazadlo neviděla, někam daleko, předaleko (zpravidla do postele). Snažím se vsugerovat si, že je všechno v naprostém pořádku, ale stejně mi to špinavý zmačkaný oblečení furt poskakuje před očima. Tak dlouho, dokud se teda definitivně nenaštvu a nejdu třídit ty hadry, kosmetický sračičky, ručníky, boty a sešity a suvenýry… Skřípu zubama, jak mě to sere, stačí, když si ten pocit vybavím. A jestli si myslíte, že se mi pak uleví, tak si to myslíte špatně. No dobře, to možná trochu kecám, ale já jsem umanutá. Blébléblé.

No tak kdybych měla doma zrzavou madam, co mi s tím pomůže, tak bych snad taky přežila i ten zelenej svetr 🙁

Follow

Jen málo věcí bolí tak moc jako konec výletů a vybalování zavazadel. Ostatně pokud se výlet vydaří, začíná to pálit už cestou domů. Zábava pohasíná, nesnáším loučení, unavená a smutná...