#926 KDYŽ ** ****** ****

Pracoval jsem tenkrát jako PR konzultant. Vylezl jsem od klienta ze skloocelový budovy na Karláku a seběhl dolů do metra. Měl jsem namířeno směrem na Florenc, nastoupil jsem do vagónu a tiše rozjímal, co všechno ještě musím v kanceláři udělat – a v tom jsem si všimnul, že se na mě všichni ve vagónu s odporem dívají.

Nejsem paranoidní, netrpím utkvělejma představama, že do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat. Tohle byl fakt faktoucí, čuměl na mě každej. Někdo mě jen znechuceně přejel pohledem, někdo na mě trpně civěl celou věčnost – a já nechápal proč. Vlak zastavil na další stanici, lidi vystoupili a nastoupili a když se zavřely dveře, uslyšel jsem: „Příští stanice: Smíchovské nádraží.“

Do háje, nastoupil jsem do špatnýho vlaku, problesklo mi hlavou. Tak proto na mě všichni ty lidi koukaj, věděj, že jsem tady blbě, následovalo ihned. A jak to do prdele můžou vědět, byla další myšlenka. Nejistě jsem klopil zrak a jakmile se na další stanici otevřely dveře, vystřelil jsem na perón jak čertík na gumičce. Pryč, pryč z tohohle Babylónu!

Asi chápete, že jsem vyhvězdičkoval název dnešního hejtu, abych neprozradil pointu tohoto příběhu. Jo, sere mě, když mě posere pták. Příběhem výše to začalo a od tý doby se mi to prostě stává. Ne pořád, ne často, ale stává. Možná to má spojitost s mou zálibou ve vysedávání v zahradních restauracích, ale prostě nemine rok, aby mě nějakej vejcorodej sráč nesejmul jak Amíci Drážďany.

A nejhorší na tom je, že se to stane vždycky v okamžiku, kdy jsem zapomněl, že je nějaká taková blbá náhoda možná. Prostě najednou zjistim, že mám na kalhotech nebo mikině něco, co tam rozhodně nepatří, a místo toho, aby mi začala v hlavě blikat varovná žárovička, tak si ještě šáhnu, abych snáz zjistil, jestli jsem na sebe kydnul kečup, nebo jestli na mě z louže cákla troška bláta.

Takže když to shrnu: Nejsem žádnej extrafanoušek Hitchcockovejch filmů, ale to, že ptáci jsou pěkný zmrdi, bych mu teda podepsal kdykoliv.

Follow

Pracoval jsem tenkrát jako PR konzultant. Vylezl jsem od klienta ze skloocelový budovy na Karláku a seběhl dolů do metra. Měl jsem namířeno směrem na Florenc, nastoupil jsem do vagónu...