#925 VY TO NEMÁTE ZVÁŽENÝ?!

Posted: Květen 5th, 2015 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 36 Comments »

Doby, kdy jsem se potýkala s břevnovskou billou, jsou již dávno minulé. Až donedávna byl můj denní chléb nenávisti rozmrazován z polotovaru v našem Albertu hrůzy. Teď ale chodím do práce, která sousedí s Billou a já si nestěžuju. Dělá tam glamour prodavač Lucián (kdo první uhodne, o kterou prodejnu jde, má u mě podepsanou naši knížku) a na rozdíl od Alboše se tam sežene třeba i pečivo – a toho já si, věřte mi, dokážu vážit. Co ale furt nějak vážit nedokážu, to je ovoce a zelenina, páč do toho obchodu, kde je stavení s lípou za plotem a kde z hospody hraje pěkná písnička, se jen tak nedostanu a všude jinde to přece vážej u pokladen.

Je tu docela nouzi o prostor a pokladní, ale zato tu nikdy není nouze o solidní frontu – tak už to v našem krámku chodí… Slevové kupóny za chvilku strpení se u nás nervózním penzistům rozdávaj automaticky. Blbý je, že mám v tomhle případě trochu Billa Máslo na hlavě. Jsem bohužel jedna z těch, co zatím nepřekonali sílu zvyku, zapomenou si to zvážit a zdržujou půlku obchodu.

Kolik já si vyslechnu otráveného pomlaskávání, koulení očima, hlasitých nadávek i němých výčitek od lidí, kteří asi NIKDY nezapomněli namarkovat ani jedno posraný jabko a pro kontrolu si určitě vážej i kusovou jarní cibulku. Nasraná prodavačka mě tedy posílá s mejma pytlíčkama zpátky do ovozelu, kde je ale zrovna fronta dalších nešťastníků, kterejm dejchám na záda, abych je popohnala. Pak se k tomu konečně dostanu, ale to zdaleka neni vyhráno, protože nikde nemůžu najít ten správný druh jablek (je mi sice jasný, že ani Lucián, ani Slovenka u chlastový pokladny nebudou lustrovat, jestli jsem si tam vymačkala správnej typ, ale já mám bujnou fantazii a nulovo chuť se s někym hádat o tom, že nebylo mým úmyslem okrást prodejnu o 3 kč skrzevá pár jablek).

Dolepím všechny ty čárový kódy a běžim zpátky ke kase s úlevou, že jsem to opět přežila bez újmy na zdraví a že mě nikdo nepřetáhnul tím oddělovačem nákupů. Všichni jsou sice nasraný, ale nikdo z nich nechápe, jak moc já jim rozumim. Když totiž náhodou stojim ve frontě před někým takovým jáá, tak bych vám nepřála zažít ten záchvat vzteku, co ze mě stříká, protože nějakej jouda si zapomněl zvážit kilo mrkve a tři brambory a já zrovna strašně spěchám.