#863 EVERYBODY HURTS

Mám R.E.M. docela rád. Nejsem žádnej hardcore fan, kromě Monster a Accelerate jsem na žadný jejich desce neměl dlouhodobej zásek, ale It’s The End Of The World As We Know It (And I Feel Fine) patří (spolu s Pal vocuď, hajzle!) k mejm favoritům, co se týče toho, jakou písničku si nechám jednou zahrát na funuse, a obecně mi připadá hlas Michaela Stipa libej a lahodnej (jak já byl smutnej, když vyšlo najevo, že tenhle hrana chlapák je buzna), takže když slyšim náhodně v rádiu jejich písničku, nepřelaďuju, spíš se radostně pohupuju do rytmu.

S jedinou výjimkou, a tou je Everybody Hurts. To už budu radši poslouchat symfonii pro deset nehtů a školní tabuli nebo cédéčko největších hitů Petra Kotvalda v úpravě pro dva prdící zadky než tenhle slizkej hnus, ze kterýho velepatos nekape, ale teče jak Vltava v roce 2002. Všechno je prostě špatně: autorem zoufale banální melodie je údajně především bubeník Bill Berry, což podle mě zcela spolehlivě dokazuje, že když bubeník začne psát písničky, maj se maximálně pověsit na ledničku ve studiu, nebo se má radši rovnou bubeník vyhodit.

Slova, to je nemlich to samý. Když je Stipe ve formě, píše jinotajný mnohovýznamový texty, který se daj občas považovat skoro za poezii. Tahle primitivní říkačka zjevující pravdy jak od Honzy Volfa musela ovšem vzniknout v období, kdy měl lídr R.E.M. nějaký vážný problémy a dal se na toluen nebo nevim.

Jak jsem zjistil, umisťuje se tahle písnička na prvních místech žebříčků písní, které vás nejsnáze rozpláčou. K pláči teda bezpochyby je, ale já mám při jejím poslechu úplně jiný pocity: kdybych se ocitnul v tý dopravní zácpě, co je natočená v klipu, tak to rozhodně neskončí happyendem. Spíš si myslim, že maximálně při druhym refrénu bych to tam vystřílel jako ten typan z Volnýho pádu.

Follow

Mám R.E.M. docela rád. Nejsem žádnej hardcore fan, kromě Monster a Accelerate jsem na žadný jejich desce neměl dlouhodobej zásek, ale It’s The End Of The World As We Know...