#80 ŽE JSEM JEDNOU UKRAD PĚTIKILO

V osmý třídě, kolem čtrnácti let, jsem míval lehce kleptomanský období. Tu jsem štípl nanuka, tu česko-německej slovníček (takovej ten bílej, mám ho do dneška). Ne, že bych byl na to dvakrát pyšnej, ale vlasy si dneska kvůli tomu nervu. Jednak nás to dělala značná část třídy, dej jí ministerstvo školství lehkou slávu (no jo, to jsou ty nevýhody elitních tříd; dejte dohromady pár pekelně inteligentních hajzlíků, peklem se vám odvděčí), druhak to beru za standardní mladickou nerozvážnost, jakseřiká, byl jsem mladej a potřeboval jsem vzrůšo, lepší, než kdybych (tenkrát) bral drogy, žejo.

To, co mě trápí do dneška, se stalo o nějakejch osm let později, kdy bych už přece jenom mít rozum měl, žil jsem tenkrát se svojí první vážnou známostí, oba studenti, jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, a ve večerce v řadovym domku, co jsme měli za panelákem u nás na sídláku, jsem dostal zpátky o pětikilo víc. Ne, že bych si toho všimnul až později; z výše zmiňovaný základky umim sčítat i odčítat tak rychle, že se už nejeden kelner musel omluvit, co na lístku před mýma očima počítanym spáchal za minelu (pochopitelně vždy náhodou ve svůj prospěch), takže hned, jak mi prodavačka a majitelka obchodu v jedné osobě vtiskla peníze do ruky, věděl jsem, kolik uhodilo.

A sere mě, že jsem bankovky sbalil, jako by se nechumelilo, pětikilo pro mě byly tenkrát veliký peníze, takže mamon na chvíli převážil vrozenou i vtloukanou poctivost. A ještě víc mě sere, že jsem neměl koule jít tý pani tu pětikouli vrátit, věčně jsem se vymlouval sám sobě na to, že tam udělám za nanuky a pivka a zapomenutý rajčatový protlaky a cíga a toaletní papíry a bublinky tržby veliký, a za těch sedm let, co jsem tam bydlel, jsem je udělal a pani na mě vydělala určitě mnohem víc než pětikilo.

Ale stejně jsem tam zajít měl a nebo aspoň zvolit srabácký řešení, dát pětikilo do obálky s dopisem a hodit do schránky, jenže jsem to neudělal a teď už je ta večerka zrušená a místo ní je garáž a ta pani už je mrtvá a místo ní je v tom domě nějaká mladší pani a tý už to vracet nebudu.

Follow

V osmý třídě, kolem čtrnácti let, jsem míval lehce kleptomanský období. Tu jsem štípl nanuka, tu česko-německej slovníček (takovej ten bílej, mám ho do dneška). Ne, že bych byl na...