#678 STŘEVNÍ PŘÍHODY

Když píšu střevní příhoda, nemám na mysli situaci, když si dáte odpoledne půl litru kefíru, pak půl kila třešní, večer to zalijete čtyřma Svijanama a navrch litránkem burčáku. Za ranní průplach střev si v takovym případě může každej sám a na pozdější reklamace se nebere zřetel. Já mluvím o chvílích, kdy nic zlého netušíte a nějaká neznámá entita vám v bříšku vykrosí všechny ty přátelský bakterie, který tam za normálního stavu jsou, takže pak mnoho hodin trávíte v čirém zoufalství maximálně pět metrů od hajzlu, protože chodit dál by se sakra nemuselo vyplatit.

Pamatuju si, jak mi jednou zubařka vyškubla tesák a vybavila mě receptem do lékárny. Nic zlého netuše jsem začal zobat silná antibiotika, která sice zabránila zánětu a podobným komplikacím, zároveň ovšem provedla totální holokaust na mojí střevní kultuře a já měl poprvé možnost seznámit se se situací, kdy moje prdel v desetiminutových intervalech zažívala středověk zcela nesrovnatelný s chvílema, kdy si dám v mexický restauraci jídlo označný šesti chalapeňoskama z pěti možných.

Trochu horší situace nastala, když jsem se před lety vrátil z Nepálu a přivezl si odtud v bříšku jakousi breberku. Už zpáteční cesta tenkrát naznačovala, že v mých útrobách něco neni úplně v pořádku – nejprve se to ovšem projevovalo jenom podivnými zvuky, které se mi linuly z útrob. Když jsme tenkrát dorazili do Prahy, snášel se na ni zrovna páteční večer jako stvořený pro to, abychom s celou výpravou vyrazili dát si po třech týdnech jedno točené. U jednoho nezůstalo a já se tak uprostřed noci ocitl na lůžku s dívkou, se kterou jsem v onom Nepálu stihnul dostatečně duševně splynout, abychom cítili potřebu splynout i tělesně. No, a zrovna jsme si tak splývali, když jsem si uvědomil, že je něco špatně. Že přestože nejsem daleko od vyvrcholení, začínám se poměrně nutně potřebovat zbavit tekutiny z úplně jiného otvoru. K neštěstí tenkrát nedošlo; termín přerušovaná soulož ale toho dne dostal úplně jiný význam.

A naposledy v úterý. Ve čtyři jsem vcházel do jedné firmy a tvářil se jako mladý dynamický a flexibilní scenárista. O tři čtvrtě hodiny později jsem úpěl na jejich toaletě, prožíval situaci, kterou bych asi nejlépe popsal anglickým slovem leakage a přemýšlel tom, jak se dostat domů. Ne, že bych neznal směr; jen jsem nemohl přijít na to, jestli je lepší riskovat, že se poseru v taxíku, v tramvaji nebo při cestě pěšky. Zvládnul jsem to nakonec tou tramvají bez ztráty květinky, byť to bylo jen tak tak. Zabivakoval jsem se na záchodě, A. mi tam přinesla deku a časáky a přidala i vysvětlení. Něčím velmi podobným trpěl o dva dny dříve Attila junior a prý dospělé tělo na ty dětské viry není zvyklé. Zajímavá zkušenost – tohle v příručkách pro otce nenajdete.

Ale jak jsem posléze zjistil z debaty s kamarády, Attila junior za to nemůže. Celou republikou prý teď obchází strašidlo střevní virózy. Pokud tedy právě cítíte divný pohyb ve střevech, čekejte to každou chvílí. A nebojte se, není to zas tak hrozný. Dejte tomu den. Maximálně dva.

Follow

Když píšu střevní příhoda, nemám na mysli situaci, když si dáte odpoledne půl litru kefíru, pak půl kila třešní, večer to zalijete čtyřma Svijanama a navrch litránkem burčáku. Za ranní...