#421 MANAGER RADEK Z MCDONALDU NA FLORENCI

Už jsem se tady jednou nehezky vyjadřoval obecně o lidech, co obsluhujou v mekáčích a podobnejch místech. Můj středeční zážitek je ale natolik intenzivní, že cítím potřebu popsat jednu konkrétní osobu, na kterou jsem narazil, když jsem cestou z vydařeného koncertu Foo Fighters dostal chuť na půlnoční svačinku.

Čekaje ve frontě v mekáči na Florenci jsem si nemohl nevšimnout tak dvacetiletého cizince, co přešlapoval u kasy a zjevně čekal na zaplacenou objednávku. Klukovi, co nás obsluhoval, šlo prodávání od ruky; kromě kasy uvnitř provozovny obsluhoval ještě kasu pro venkovní prodej. Bohužel kuchyně jeho nasazení zdaleka nestíhala, takže si lidé na svoje objednávku museli vždycky minutu dvě počkat. Zatímco na všechny se ale postupně dostalo, ten cizinec, co stál u kasy už pět minut, pořád neměl ani hranolku. Nakonec nevydržel napětí chvíle a sdělil obsluhujícímu klukovi, managerovi Radkovi, že už čeká docela dlouho. “Yeah, I know,” sdělil mu se samozřejmostí sobě vlastní Radek beze slova omluvy, “Honey Mustard Chicken in menu with water”.

“No, I wanted Fanta,” pravil cizinec. “Náš zákazník, náš pán,” pomyslel jsem si, leč Radkova reakce mě překvapila. Zmáčknul několik čudlíků na kase, důležitě si prohlížel displej a pak vítězně vyjel účet, který ten kluk zaplatil, a strčil mu ho před nos. “Vittel,” řekl důrazně s prstem zapíchnutým do objednávky. “But I wanted Fanta,” snažil se ten kluk asertivně si prosadit svou, ale Radek přesvědčený o své pravdě už mu vrazil na tác burgr, hrancle i půllitrovku s vodou a sám pro sebe si dodal: “Se aspoň příště naučíš pořádně objednávat.”

Předpokládám, že manager Radek je na Florenci proslulej tím, kolik zvládá obsloužit zákazníků, a kdyby musel jednu objednávku opravovat, riskoval by, že přijde o titul zaměstnance měsíce. Jinak jsem si tohle chování vysvětlit neuměl a vzhledem k tomu, že pár piv vypitých během koncertu mě uvedlo do stavu bojovnosti proti nepravostem a nespravedlnostem, cítil jsem potřebu reagovat.

“Hele, Radku, nechtěl by ses přestat chovat jako čůrák?” zeptal jsem se zvýšeným hlasem. S odstupem dvou dnů uznávám, že ačkoliv obsah sdělení přesně vystihoval danou situaci, forma nebyla zvolena úplně ideálně – těch piv asi bylo o trochu víc, než by bývalo bylo potřeba pro gentlemanské řešení. Kluk, co stál ve frontě za mnou, mi sice začal souhlasně přitakávat, jenže třem měšťákům, které Radek obsloužil minutu předtím, se moje vulgarita nepozdávala. Navíc i Radek tušil, že má máslo na hlavě, takže mi v okamžení donesl moji objednávku.

Já ji sebral a znechuceně vypadnul. A tohle píšu proto, abych své drahé čtenáře požádal o jedno: pokud náhodu někdy do McDonaldu na Florenci na zavítáte, mrkněte na cedulku člověka, co vás obsluhuje. Pokud tam bude napsáno “manager Radek”, zeptejte se ho, jestli už se vůči cizincům chová slušně. Děkuju.

Follow

Už jsem se tady jednou nehezky vyjadřoval obecně o lidech, co obsluhujou v mekáčích a podobnejch místech. Můj středeční zážitek je ale natolik intenzivní, že cítím potřebu popsat jednu konkrétní...