#420 MLADÍ OKÁZALÍ ANTIKOMUNISTÉ

Posted: Srpen 15th, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 4 Comments »

Jaromír Nohavica vydal nedávno nové album Tak mě tu máš. Velmi dobré album, podotýkám, na čemž se shodla většina recenzentů. V internetových diskuzích se samozřejmě strhla bouřlivá debata, v níž byl Nohavica nejedním komentátorem pojmenováván slovy, která by si za rámeček nedal. Na Facebooku jsem si nemohl nevšimnout, že mnozí hrdí odsuzovači jeho činů jsou plus mínus v mym věku (nebo dokonce ještě mladší) a nedá mi, abych se k tomu tady nevyjádřil.

Já komunismus zažil velmi matně, v době revoluce mi bylo jedenáct. Jsem přesvědčen, že to byla hnusná a odporná doba – zejména pro schopné a talentované lidi, jakým Nohavica bezpochyby byl. Samozřejmě nelze normalizaci srovnávat se stalinismem nebo životem za protektorátu, kdy šlo lidem reálně o kejhák – odmítnout něco podepsat v osmdesátých letech bylo bezpochyby snazší než to odmítnout o třicet či čtyřicet let dřív.

Stejně ale fakt, že Nohavica podepsal spolupráci s StB, je pro mě mnohem víc důkazem odpornosti osmdesátých let, v nichž byl člověk nucen vybírat si mezi dvěma zly, než důkazem toho, že je Nohavica zmrd, kreatura a všechno to, co jsem si o něm v internetových debatách přečetl. Ze svého katolického období si pamatuju docela dobrou větu, která říká, že člověk nemá soudit, aby sám nebyl souzen – a připadá mi dost rozumný nesoudit lidské konání zejména v oblastech, o kterejch sám vim hovno.

Nemám totiž sebemenší představu, jak bych se choval v Nohavicově situaci, když bych měl odpovědnost nejen za sebe, ale i za svoje blízké. Ano, moje ego je docela vysoko a myslím si o sobě mnohé, ale rozhodně si nemyslím, že bych dokázal být za každé situace hrdina. Takže pokud si někdo, jehož věk začíná dvojkou nebo trojkou, o sobě myslí, že on by za komunismu nikdy nic nepodepsal a hrdě estébákům odporoval, ať si to klidně myslí. Pro mě ale takoví lidé budou vždycky příkladem naivity a nesoudnosti.

«
»