Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #56 FOLKOVÝ KONCERTY

#56 FOLKOVÝ KONCERTY

Posted: Únor 17th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 2 komentáře »

Mám docela rád skupinu Jananas. Jejich zpěvačku Janu Infeldovou jsem objevil, když zpívávala s Xindlem X, kterému její Jananas před lety nejednou předskakoval. Tak jsem si postupně pořídil dvě jejich dema, oblíbil si zejména píseň s výrazným textem „Kurva doprdele to mě sere, kde jsi, můj drahý revolvere? Deprese mě žere imrvére, kde jsi můj kvére?“ a těšil se na desku.

Když vyšla, obstaral jsem si ji taky; prvotní nadšení už ze mě trochu vyprchalo, ale pořád je to vcelku zábavná záležitost v tom našem českém rybníčku, takže jsem se vydal na koncert, což jsem neměl dělat. Aby bylo jasno: já na koncerty chodím často a rád, jen teda… tak trochu na jiný.

Asi mě mělo varovat, že publikum po otevření sálu Malostranské besedy místo toho, aby (jako na koncertech, na které většinou chodívám) zůstalo na baru, pokuřovalo a popíjelo, popadlo židle od stolků, vytvořilo si v sále improvizované hlediště a v nábožném tichu očekávalo příchod kapely. Nevarovalo, ještě jsem se tomu chichotal.

Na živý koncerty chodím především kvůli energii. Jasně, chci si vždycky poslechnout chytrý texty a dobrou muziku, ale tu přidanou hodnotu koncertů spatřuju v energii, která tak nějak proudí mezi interpretem a divákama, mezi pódiem a sálem. Na Jananasu ta energie bohužel úplně chyběla; jednak proto, že když se začnete pohupovat do rytmu uprostřed sedících třicátníků s košilí zastrčenou do džín, cítíte se prostě divně, jednak proto, že košiláči bouřlivě reagovali na sebehloupější vtip, co zazněl z pódia, takže mezi písničkama byly proslovy tak dlouhý, že se vlastně víc tlachalo než hrálo. Alespoň během první půlhodiny koncertu, po který jsem radši zmizel.

A já si samozřejmě nemůžu bejt jistej, že takhle vypadaj opravdu všechny folkový koncerty, ale myslim, že už to příště zkoušet nebudu. Ne, že bych bez výhrad adoroval festivaly typu Rock for People, ale tisíckrát lepší vožralej fanoušek Divokýho Billa než střízlivej folkáč s košilí v kalhotách.

Folkáči žerou malý děti, protože řikali Robertovi „Jidáši“.

«
»