#221 NEDOZÍVNUTOST

Zatímco některý dny při psaní hejtu je mi dopředu jasný, že článek vyvolá bouřlivou odezvu v posobě desítek lajků, jindy jsem spíš přesvědčenej, že věc, na kterou si stěžuju, je můj extrabuřt, a že si lidi budou při čtení spíš klepat na čelo, že něco takovýho může někoho srát. (Samozřejmě mě někdy p.t. publikum překvapí, když se zachová úplně opačně, než čekám.) Dneska si ale při psaní říkám: pochopí mě vůbec plénum? Zná vůbec někdo ten pocit, o kterym tu chci dneska rozprávět?

Sedíte s někym, hovoříte o nesmrtelnosti chrousta a on si párkrát zívne. Neni ostudou něco takovýho chytit (Pepíčku, proč zíváš? Protože Honzík taky zívá. A kdyby Honzík vyskočil z okna, tak taky vyskočíš?); najednou teda cítíte ten zvláštní pocit vzadu v krku, kterej vás nutí otevřít pusu dokořán a s procítěným „uáá“ si taky dopřát jeden luxusní zívanec. JENŽE v tom okamžiku vás někdo vyruší, promluví na vás nebo tak něco a zívnutí se nekoná.

Což by nebyla žádná zásadní tragédie, jenomže mně v takový situaci ten divnej pocit vzadu v krku, kterej ohlašuje přicházející zívnutí, zůstane, jenomže doopravdy zívnout už mi nejde. Říkám tomu stavu nedozívnutost a je to fakt nepříjemný. Můžu pusu otvírat, jak chci, můžu zkoušet nasazovat „uáá“ s nejrůznější vejškou a barvou tónu, ale opravdový, skutečný zívnutí ne a ne přijít. Je to prostě jedna ze situací, kdy se musíte zachovat jako mistr zenu. Tj. jestliže se chcete dozívnout, nesmíte vůbec myslet na to, že se chcete dozívnout – což, přiznejme si, neni vždycky úplnej piece of cake. Samozřejmě, maximálně po pár minutách většinou člověk zapomene, že je nedozívnutej, což se pak projeví velmi procítěnym zívnutím, ale i těch pár minut předtím dokáže bejt k nasrání.

Je to divný, divnější o to, že s většinou ostatních tělesnejch potřeb tohle člověk nezná, nevim, jak vy, ale většinu ostatních lidskejch nedokončeností může člověk většinou snadno vůlí dotáhnout, nedozívnutost nikdy. Prostě divný. (Během psaní tohoto postu nebylo zabito ani zraněno žádné zvíře, jenom jsem si asi osmkrát zívnul. Doufám, že ty taky.)

Follow

Zatímco některý dny při psaní hejtu je mi dopředu jasný, že článek vyvolá bouřlivou odezvu v posobě desítek lajků, jindy jsem spíš přesvědčenej, že věc, na kterou si stěžuju, je...