Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #380 ŽE JSEM PŘIŠEL O NEJLEPŠÍ PÍSNIČKU SVÝHO ŽIVOTA

#380 ŽE JSEM PŘIŠEL O NEJLEPŠÍ PÍSNIČKU SVÝHO ŽIVOTA

Posted: Květen 31st, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 5 komentářů »

Kdysi jsem složil nejlepší písničku svýho života. Učil jsem se zrovna na zkoušku z teorie konečných grup a zkusil jsem aplikovat učivo na jeden svůj hudební nápad. V šestnáctitaktovém refrénu na každý takt připadal jeden akord. Akordů bylo celkem osm, každý se tedy opakoval ve dvou taktech, přičemž každá dvojice stejných akordů od sebe byla vzdálena jiný počet taktů (matematici v publiku si mohou za domácí úkol hbitě dokázat, že řešení existuje). Melodie byla tak jemně malátná a přitom pravidelná, jako když by po notové osnově poskakoval šachový kůň.

Vzal jsem diktafon, co se válel v pokoji, a písničku nahrál na začátek mikrokazety. Akordy jsem měl poznamenané na papíře, na kterém jsem si zkoušel dokazovat věty, u kterých bylo pravděpodobné, že se mě na ně docent Drápal (jednou po něm chci pojmenovat svého kocoura) bude u zkoušky vyptávat.

“Složil jsem písničku,” řekl jsem druhý den tý holce, co jsem s ní tenkrát bydlel, “nejlepší písničku svýho života. Díky ní se stanu slavnym a bohatym a vezmu tě k moři.” Za ruku jsem ji táhnul do pokoje, převinul mikrokazetu na začátek. Z pásky se ale neozval akord G dur, kterým písnička začínala (pět ze čtyř rádiových dramaturgů vám potvrdí, že když písnička nezačíná a nekončí akordem G dur, nemůže to být hit). Z pásky se ozvalo neartikulované kňourání.

Bydleli jsem tenkrát v domě rodičů tý holky a spolu s náma tam bydlel i její brácha a jeho žena a jejich malej syn a ta holka, nic zlého netušíc, vzala diktafon a zaznamenala na něj dětské žvatlání svého ročního synovce a navždy pod ním skryla nejlepší písničku mýho života, kterou už jsem si nepamatoval, protože ten den dopoledne mě docent Drápal trápil dvě hodiny při důkazu Sylowových vět, během čehož se mi všechny vzpomínky na písničku z hlavy vykouřily, a papír s poznamenanejma akordama byl už dávno v tříděnym odpadu. Co jsem si ale pamatoval a co si pamatuju dodnes, je to, že to byla nejlepší písnička mýho života, kterou už nikdy znova nenapíšu.

«
»