#813 TÝDEN PŘED DOVOLENOU

Můj život se poslední dobou roztočil do nečekanejch a docela zamotanejch obrátek. V něčem je to pozitivní: hluboce jsem si uvědomil, že poslední rok jsem žil v podivnym standby módu a nějaká intenzita prožívání šla prudce nahoru. Na stranu druhou chvílema je toho na mě jednoduše trochu moc, takže jsem se na začátku července rozhodl, že sbalim kufr a Attilu juniora a zaletíme si na pár dní k móři.

Vymyšlený to bylo bezvadně: všechnu nutnou práci zvládnu před odjezdem, takže u móře se budu moct jenom slunit, učit Attilu juniora sprostý písničky a okouzlovat Jihoslovanky, dávaje si pozor, abych při tom nedostal přes hubu u Jihoslovanů. Jenže pak se to celý začalo srát. Podklady, který měly dávno přijít, přišly se zpožděním. Jiná práce šla výrazně pomalejc, než bylo naplánováno. K tomu jedna dvě nečekaný pitky, který mi sice trochu pomohly smířit se se stavem světa, ale druhej den mě spolehlivě diskvalifikovaly od jakýkoliv tvůrčí práce.

Týden před dovolenou je teda naplněnej zoufalou snahou stihnout to všechno, kterou zvolna nahrazuje smutný poznání, že všechno teda rozhodně nestihnu, následovaný hektickými pokusy stihnout teda aspoň to, co je bezpodmínečně nutný, a při tom všem koupit všechny ty kuny, opalovací krémy a blýskavý kamínky, co může našinec v Chorvatsku potřebovat.

Začínám se obávat, že jedinej důsledek mojí dovolený bude, že se jakž takž vzpamatuju z tohohle šílenýho týdne, a na nějaký původně plánovaný rozjímání nad budoucností jen těžko dojde. Pak se vrátim zpátky do tohohle Babylónu – a bude následovat týden po dovolený, kterej bude vzhledem k termínům v diáři asi ještě horší.

Follow

Můj život se poslední dobou roztočil do nečekanejch a docela zamotanejch obrátek. V něčem je to pozitivní: hluboce jsem si uvědomil, že poslední rok jsem žil v podivnym standby módu...