#379 NÍZKONÁKLADOVÉ LETECKÉ SPOLEČNOSTI
Posted: Květen 30th, 2012 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 7 Comments »Je to smutný, ale je to tak. Sem Čech. Řídím se známou lidovou písní a tak se snažím si toho vážit. Zachcávám všechno a všude a nechala bych si pro korunu koleno vrtat (tohle je samozřejmě humor a nadsázka, radši bych prodala vlastní babičku, než aby se mi někdo vrtal v koleni). Stejně jako James Cole a půlka národa miluju slova ZADARMO a SLEVA. Naneštěstí si ale umím dát dohromady 1 a 1, z čehož mi často vychází, že sleva není tak úplně sleva, ale spíš klasická česká „vochcávka“ (dělaj to ty chytřejší Češi na ty jednodušší, opačně by to asi nefungovalo).
Jedním z nejzářnějších případů těhletěch neodolatelnejch nabídek jsou bezesporu low-costy (už to slovíčko low v názvu upozorňuje, že jde o bandu nějakejch low lifů, co se chtěj přiživit na cizí blbosti). Právě sedím v letadle do Barcelony na hudební festival a jelikož sem mladej člověk co obrací prakticky každou korunu (ANO, literatura a blogy jsou tou nejlepší cestou do žebříčku FORBES TOP 20…), tak sem samozřejmě chtěla ušetřit, kde se dalo. Při rezervaci letenek jsem samozřejmě šla po těch nejlevnejsích (kdo by to neznal). Za neuvěřitelnou cenu (o 1000 korun levnější než ČSA) jsem ukořistila lístky od WizzAir (zkomolenina slova Bizza(i)r, pravděpodobně). Malá česká dušička zaplesala, ušetřila jsem celej litr a ještě ke všemu jsem přechcala všechny ty velký nadnárodní korporace, co okrádaj bezbranný a obyčejný lidi.
Prvotní a dost naivní nadšení vydrželo přesně do 3 hodin před odletem, kdy jsme nestihli web-check in (= 7éček za osobu za letištní check-in). Že letištní check-in spočívá ve vytištění jedné A5 nemusim snad dodávat. Následovalo uvědomění si toho, že nemáme žádné časopisy (= 20éček za časáky, sorry, čtu si ráda). O jídle nemluvě (= 15éček za voschlý letištní bagety). To abychom si dali nějaký pití, žejo… (= 20€ za vodku s džusem v duty frí a dalších 11 za víno + 8 arašídů polské vyroby). Díky bohu, jsem neměla težší zavazadlo nebo třeba nadměrnej příruční baťůžek.
Tyvle. Mám pocit, že jsem za ty peníze, co jsem dala za nadpoplatky mohla letět s Barackem v Air Force One a telefonovat mámě z červenýho telefounu, kterej umí zadarmo telefonovat všude.
Tohle byla poslední kapitola mého života, která má jakoukoliv spojitost se slovy SLEVA, ZADARMO či UŠETŘÍTE. Nejsem prostě tak bohatá, abych si kupovala levný věci a pak se nasírala u placení nesmyslnejch poplatků…