#519 PRACOVNÍ MAILY V 10 HODIN VEČER

Posted: Leden 29th, 2013 | Author: | Filed under: Curvekiller | 8 Comments »

Je vždycky sranda přičichnout ke korporátu, protože principy jeho fungování jsou všude stejný – ať už děláte ve velký bance, Seznamu nebo třeba v molochu ovládajícím půlku newyorskej hovnocuců, základní mechanismy vždycky platěj. Zvlášť když se týkaj něčeho tak univerzálního jako je upocenej snaživej kariérismus. Lízt nahoru jde samozřejmě nesčetně mnoha způsoby: Někdo si to rozdá se šéfem, jinej donáší na hlavouny z vedlejšího oddělení, další nosí švestičky ze zahrádky. Konkurence je v týhle kategorii hodně nabitá – ale přesto můžu místopřísežně prohlásit, že okázalý posílání mailů a telefonování někdy mezi osmou večerní a třetí ráno je mým vůbec nejoblíbenějším failem.

Ne, netvrdím, že po setmění musí člověk vypnout comp a dřepnout k televizi nebo romanticky zírat na hvězdnou oblohu a dobírat se podstaty všehomíra. Taky jsem sova, většinu mailů vyřizuju po půlnoci a třeba diplomky jsem vždycky porodil mezi půlnocí a pátou ráno. Ale v korporátu se holt dělá přes den, od devíti do šesti, což je sice fuj, ale na druhou stranu jde o dost dlouhou dobu na to, aby během ní schopnej člověk zvládl vyřešit všechno podstatný. Mučil bych proto lidi, o kterých klidně tejden neslyšíte, páč si něco šudlí ve svým kamrlíku, jakmile je ale padla, zasypou vás upřesňujícíma dotazama, na všechny strany rozešlou šíleně důležitý maily, kvůli jejichž ignoraci by nejspíš spadly všechny burzy od New Yorku po Tokio (v kopii samozřejmě s klukama ředitelskejma), a když na ně do deseti minut nezareagujete, začnou vám zuřivě vyvolávat.

Nejen že jde v tu chvíli do kopru veškerej emocionální zážitek z právě vrcholící Pošty pro tebe, k nasrání je hlavně vědomí, že podstatou těchhle komunikačních procesů není něco reálně vyřešit – dotyčnej chce prostě jen dát najevo, že dejchá pro firmu, i nad ránem a v noci dře jak černej. A pravděpodobně i na smrtelný posteli, krátce poté, co mu amputujou obě nohy, vám z mobilu sdělí, že se zápisem ze schůzky souhlasí a fokusuje na novej tásk. Fakt velký frajeři to zvládaj obvolávat i na Štědrej den a v devět ráno po Silvestru, přitom žijou v marný naději, že z nich díky tomu vyroste druhej Kellner, Murdocha si budou najímat jako poradce, ze Šmuclerový si udělaj osobní louhovačku malinovýho čaje a z Dominátora rodinnýho kouče stiga hokeje.

Omyl. A nebetyčně trapnej. Dávat okázale najevo svý nadšení pro firmu v době, kdy slušný lidi buď spí, pijou, souloží, anebo se převlíkaj do kostýmu Batmana a trestaj zločin v ulicích, to není předpoklad k dobytí světa, ale jen příznak kariéristickýho kokotství.

«
»