Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #561 MELODIE V HLAVĚ

#561 MELODIE V HLAVĚ

Posted: Březen 28th, 2013 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 69 komentářů »

Nemám úplně vynikající vizuální paměť. Můžu se půl dne dívat na svůj pracovní stůl nebo do svých poznámek z účetnictví, ale je skoro jistý, že večer si nevybavim ani jestli červená tužka ležela napravo nebo nalevo, ani jestli má dáti nebo dal. Oč méně mám paměti vizuální, tím více mi bylo dáno paměti sluchové. A jako ostatně všechno to má svý plusy a svý mínusy.

Pamatuju si například větší než velmi velké množství hudebních textů. Takže můžu na karaoke machrovat tím, že se nemusim koukat na plátno nebo taky můžu zabíjet v party verzi hry Česká hudba. Taky si celkem přesně pamatuju, jakým tónem mi na dětském táboře před všema ostatníma parchantama vynadala ta bréca vedoucí za to, že jsem si pomalovala nohy fixkama – já vím, dnes je to směšný, ale když je vám šest let a jste bez mámy na pitomym táboře, tak vám to zas tak strašně k popukání nepřijde.

Tohle všechno ještě víceméně spadá do kategorie laskavý humor, ale horší to bejvá s kousky čehosi, který se mi usaděj v hlavě a který mi tam pak jedou v režimu shuffle a zároveň repeat all. Myslím, že to všechno začalo zhruba někdy kolem toho šestého roku – tehdy jsem si vždy ráda přivstala, abych mohla sledovat teleshopping. Nejvíc jsem milovala veliké hudební kompilace za směšnou cenu. 60’s, 70’s, 80’s a pak i devadesátky… Nádhera. Krátké ukázky toho nejlepšího z kolekce zlatých hitů jsou dodnes základy, na kterých můžu stavět (nejvíc se mi z této éry vrací Tammy Wynette a její country lkaní u Stand by your man). Od dob fascinace teleshoppingem sice uplynulo pár let, ale krátké pasáže z klipů či videí se mi do hlavy zarývat nepřestaly.

Pokud to je hezká píseň nebo libý popěvek, tak proč ne, ale já mám zrovna tuhle část své sluchové paměti zasranou strašnejma věcma. Strašnejma. Úryvky z reklam meets znělka seriálu meets Šrouby a matice a spol… A někdy to ani nebejvaj prvoplánový hrůzy. Můžu tam mít něco neutrálního, ale po týdnu neustálého „přehrávání“ na to stejně začnu mít alergii.

Být pronásledován cca pěti- až desetivteřinovými úseky vtíravých melodií a popěvků je psycho. Sedět na schůzce a snažit se vypadat seriózně, zatímco musíte celou dobu silou vůle odhánět slova „lásko, nevymřeš po přeslici, lásko“ od Marie Rottrový, je fakt náročný. A snažit se usnout, zatímco mi k tomu z mého nitra hrajou novej flák od One Direction, který jsem slyšela v rádiu v čekárně u doktorky, to taky úplně neslibuje sladké sny.

Ostatně i teď, když píšu tenhle hejt… Ale to si můžete poslechnout na vlastní uši. Připravila jsem pro vás maličký mixtape věcí, které mi nelidsky intenzivně zněly nebo stále ještě znějí v hlavě. Můžete se tak s dnešním hejtem seznámit skutečně na vlastní uši.

Rozhodně, ani omylem a vůbec tam není vše otravné a vlezlé. Je to jen momentální stav mého myšlenkového jukeboxu. Ale nejvotravnější pískání z Young folks tam nechybí, don’t worry.

«
»