#562 SEMAFORY PRO CHODCE ODČÍTAJÍCÍ ČAS
Posted: Březen 29th, 2013 | Author: Curvekiller | Filed under: Curvekiller | 43 Comments »Myslím, že největší slabinou tohohle blogu je jeho pragocentrismus. Dneska ho ale ještě prohloubím, protože napíšu o vymoženosti, kterou jsem zatím nikde jinde v republice neviděl: Jde o upgradeovaný semafory, semafory nový generace, který všem nedočkavcům na přechodu odpočítávaj čas, za kterej si dá červenej panáček pohov, místo něj se zjeví jeho zelenej brácha a chodci tím získaj ofiko povolení přesunout se z jedný strany silnice na druhou.
Naoko hezká, užitečná věc, dodávající dopravnímu šílenství jasnej numerickej řád. V Praze si sice člověk automaticky pomyslí, kolik na tom asi trhla firma bráchy nějakýho radního, co tenhle návrh prosadil v zastupitelstvu, plus se objeví lítost, že noví panáčci nečůraj nebo nedělaj jiný zábavný ztohovňácký vylomeniny, díky nimž jsme mohli být světoví. Ale nebudu škarohlíd. Víc mě serou čísla, který na mě svítěj: Ten brutální kontrast mezi padesáti až sedmdesáti sekundama, jež jsou vyšetřený pro průjezd aut, a mrzkejma dvanácti až sedmi vteřinama, během kterejch musí přes magistrálu přebehnout lidi.
Na jednom semaforu je dokonce chodcům věnovanejch jen 5 sekund! PĚT SEKUND! Za tu chvíli nestihnete ani zazpívat první sloku Ovčáci čtveráci nebo rozklepnout dvě vajíčka, natož abyste přešli přes silnici o třech pruzích. Za pět sekund doskáču sotva do její půlky, a to jsem poměrně mladej, mobilní a trénovanej. Co má ale do prdele dělat třeba moje osmašedesátiletá bábi, ploužící se o dvou francouzskejch holích, která za pět sekund sotva zažehne motory a dobelhá se na první pruh zebry? A to radši ani nemluvím o jejích senilních kamarádkách, který na rozdíl od ní nejsou krajský šampiónky v sudoku ve veteránský kategorii, takže než jim vůbec dojde, že svítí zelená, je pět sekund třikrát fuč a kolem si to zas dranděj manageři v nablejskanejch kárách.
Nejde tady ale o migraci seniorek. Jde o princip. Chápu, že v zájmu plynulýho silničního provozu nemůže být pro chodce vyčleněná minuta, během který by mohli po přechodu volně korzovat, tam a zpátky honit káču a ještě si před nasranejma řidičema rozbafat dýmku míru. Jenže ten rozdíl mezi minutou pro auta a pár sekundama pro zoufalce trmácející se po svejch je tak extrémní a řve do ksichtu, že ho coby chodec odmítám vnímat jako cokoliv jinýho, než jako hlasitej a neomalenej fuck-off.
Za dvě sekundy seš mrtvej.